Recenze Huawei P9 – dvouoké zklamání



Napsal: 23/10/2016 0 comments 1190 shlédnutí

To, že je Huawei dnes jedním z nejvýznamnějších výrobců telefonů na celém světě, je nepopiratelný fakt. A to z mnoha úhlů pohledu, ať už jde o kvalitu jeho zařízení, podíl na trhu nebo nabídku. Jeho modely můžeme nyní už porovnávat i s opravdovou špičkou v tomto oboru, jelikož už minulý model Huawei P8 se opravdu povedl a my jsme z něj byli nadšeni. Zda tomu tak bylo i u jeho letošního nástupce, na to se dnes podíváme.

Není třeba chodit kolem horké kaše, pro nikoho z vás to zřejmě nebude novinka. Model P9 není spojován jenom se svým výrobcem, ale také se společností Leica. Ta se postarala především o post processing fotek, tedy o jejich zpracování po vyfocení a také o veliké množství režimů a nastavení, které aplikace Fotoaparátu v PéDevítce nabízí. Zda je tato spolupráce opravdovým přínosem pro telefon, nebo jenom omluvou pro počáteční navýšení ceny, to je otázka.

huawei-p9
U nás je P9 dostupný pouze v barvách Prestige Gold, Titanium Grey a Mystic Silver

Telefon jako klenot

To, že Huawei umí opravdu krásné telefony, nejenom levné plasťáky, už víme. Vždyť již zmiňovaná P8 měla hrany broušené diamanty. Dobře si vzpomínám, že jsem v její recenzi psal, že bych ocenil, kdyby v továrně brousili ještě o pár sekund déle, hrany byly maličko ostřejší. Nemyslím si, že si moji recenzi návrháři letošního modelu přečetli, ale rozhodně to tak vypadá. P9 nemá hrany sice zaoblené, ale velice příjemně zbroušené, takže telefon skvěle sedí v ruce a vám to dává jistotu úchopu. Naprosto mě nadchla pevnost celého zařízení, můžete s ním plnou silou kroutit, ale ani se nehne. Je to díky kovové konstrukci. Výborný je povrch zad. Ta jsou matná, také kovová a díky tomu na nich nezůstávají mastné otisky prstů, které, přiznejme si, zkazí dojem i z nejluxusnějšího telefonu. A tím Huawei P9 opravdu je, od prvního pohledu luxusním zařízením.

Všechny komponenty (a že jich v dnešní době je) se vešly do 7 mm těla a to bez toho, aby čočka (v tomto případě spíše čočky) vystupovaly ze zad. Čtečka otisků prstů, která už je dnes u TOP modelů nezbytností má místo opět na zádech a funguje perfektně. Osobně mám čtečky umístěné na zádech velice rád, ale s jednou výjimkou. Tou je situace, kdy máte telefon položený na stole a potřebujete ho odemknout. Pak musíte buďto zadat PIN, nebo telefon zvednout. Jinak se mi osobně zdá tohle umístění velice ergonomické a pohodlné. Čtečka nachází svoje využití i při práci v systému. Naprosto perfektní je možnost stažení horní lišty jednoduchým posunem prstu po čtečce ve směru dolů.

Na stranách telefonu najdeme výborně zpracovaná tlačítka pro probuzení telefonu a úpravu hlasitosti. Na hardwarovou spoušť fotoaparátu se nedostalo. Škoda, u telefonu, který se chce profilovat jako jeden z nejlepších k focení bych ji uvítal. Sluchátkový konektor je umístěný na spodní straně, hned vedle konektoru pro nabíjení. Chválím Huawei za použití USB typu C. Rychlost jeho nabíjení, ale i pohodlnost oboustranného konektoru je to, co chceme u moderních zařízení vidět. Třetí a poslední věcí na spodní straně zařízení je malý reproduktor. Ten je jediným hlasitým reproduktorem a je naprosto nedostatečný, není ani hlasitý, ani kvalitní.

Displej jako z pohádky

Když se řekne TOP model, jedna z prvních věcí, která vás bude zajímat, je displej. Ten u PéDevítky je opravdu TOP. Jedná se o jeden z nejlepší IPS panelů, co je možno v telefonu dostat. Je pokrytý ochranným sklem Gorilla Glass 4. Rozlišení zůstalo u FullHD, což na úhlopříčce 5,5 palce stačí. Remcalové namítnou, že dnes už mají mít vlajkové lodě rozlišení větší, ale osobně si myslím, že při běžném používání nezaznamenáte rozdíl. Díky použité technologii má telefon skvělé pozorovací úhly a podání barev. Kde maličko kulhá, je viditelnost na přímém slunci, tam bych ocenil ještě vyšší jas.

Co se rámečků kolem displeje týče, na první pohled se zdají být extrémně tenké, po rozsvícení displeje ale vidíte, že jsou v podstatě standardní. Prostor nad a pod displejem také není nijak neobvyklý. Jelikož se Huawei rozhodl použít softwarová systémová tlačítka, čekal bych, že telefon tak maličko zkrátí bradu.

Huawei opět sahá po vlastním srdci

Huawei rád používá u svých vlajkových lodí procesor vlastní konstrukce. Tentokrát se jedná o čipset Kirin 955, který má 8 jader. Grafiku obstarává Mali T880-MP4. Operační paměti jsou tu celé 3 GB. Dohromady to dává docela silnou sestavu. Za běžných podmínek se nesetkáte s nedostatkem výkonu. Pokud však rádi necháváte běžet větší množství aplikací, časem narazíte na limity operační paměti a telefon se zakucká. To je velice nepříjemné zvlášť, když jsou vyšší nároky na výkon opět spojeny se poměrně výrazným zahříváním telefonu. To se v extrémních případech může dostat do takové míry, že je nepříjemné telefonu v ruce držet.

Telefon napájí baterie s kapacitou 3000 mAh, která mile překvapila. Na takto výkonný telefon poskytuje dostatek energie na celý den. Pokud budete mít stále zapnutou WiFi, data a pár e-mailových účtů, dostanete se na jeden den výdrže. S troškou snahy to zvládnete i déle, ale dva dny jsou stále utopií. Naštěstí netrvá nabití baterie o pár desítek procent věčnost, takže po příchodu domů jenom na chvíli připojíte telefon na nabíječku a můžete beze strachu vyrazit do víru velkoměsta.

huawei-p9

Huawei + Leica

Konečně se dostáváme k tomu, co všechny na P9 zajímá asi nejvíce. To je spojení dvou fotoaparátů a dvou společností. RGB senzoru se senzorem monochromatickým a společnosti Huawei se společností Leica. Začněme u hardwaru. Oba snímače pro P9 dodala společnost Sony a oba disponují rozlišením 12 MPx. Senzor RGB zaznamenává běžné barevné spektrum zatímco druhý snímač „vidí pouze černobíle“. Za to ale dokáže pojmout více světla a díky tomu budou fotografie focené v horších světelných podmínkách lepší. Údajně. Praxe ale tak růžová není. Snímky za normálního světla jsou relativně slušné, přestože na letošní modely nemají. Za horších světelných podmínek už ale problémy začínají být vážné a například při srovnání s Galaxy S7 telefon od Huawei vyložení pohoří.

Spolupráce s Leicou se tak neukazuje jako praktický přínos, jelikož ani dodatečné zpracování fotografií telefon na kvalitě příliš nepřidá. Absence optické stabilizace bude mít navíc za následek spoustu roztřesených záběrů a opakovaných focení. Kde je P9 opravdu excelentní, to je focení (nebo říkejme malování) v naprosté tmě. Noční režim Super má uzávěrku dlouhou celých 15 sekund, během kterých vytvoříte opravdu krásné snímky. Abych jenom nekritizoval, musím pochválit automatické ostření, které je velice rychlé. Přední kamera má rozlišení 8 MPx a k focení selfie fotek je víc než dostatečná, navíc si umí rychlým bliknutím displeje kompenzovat absenci předního blesku.

Když Huawei P9 přišel na trh, jeho cena se pohybovala kolem 15 tisíc korun. Bohužel se ale ukázalo, že tolik propagovaný fotoaparát a celá spolupráce s Leicou je více marketingovým tahem, než opravdovou devizou pro uživatele a tak už dnes telefon najdete u pod hranicí 11 tisíc korun. Špatný není, ale očekávání zdaleka nenaplnil.

Za zapůjčení telefonu k testu děkujeme společnosti T-Mobile.

Slova napsal

Matěj Zima

Šéfredaktor mobilního magazínu o smartphonech a bývalý fanoušek BlackBerry telefonů.

Web: http://freebit.cz

Čekáme na názor či věcný komentář...

Komentáře podléhají ručnímu schválení a nepodporují HTML, přidávejte proto pouze hodnotné!