Content ID, bič na nepoctivé tvůrce obsahu. Ještě před tím, než se z YouTube stala nejpopulárnější platforma pro sdílení videí, která otevřela možnost tisícům šikovným lidem, bylo tu období, na nějž nevzpomíná s láskou ani Google. Na YouTube si totiž mohl nahrávat kdo chtěl, co chtěl, což následně vyústilo v žaloby vlastníků práv. A v reakci na tento problém tak vzniklo Content ID.
Krušné začátky algoritmů na YouTube
Psal se rok 2007, když začala sílit nespokojenost řady organizací s fungováním YouTube. Podle společností ViaCom, Mediaset, či dokonce nejvyšší anglické fotbalové ligy Premier League udělal Google jen málo pro to, aby zabránil kopírování autorského obsahu. Na jeho právní oddělení se tak začala valit řada stížností, jež mohla připravit dnes už stabilního a finančně zajištěného softwarového giganta o miliardy dolarů. Nová éra platformy pro sdílení videí tak mohla začít.
Systém Content ID je bič na nepoctivé tvůrce obsahu na YouTube
YouTuber je na konci provazu. Co může dělat?
Může si YouTuber nárokovat autorská práva na video i pokud je licence na melodii nebo podkres free – tedy volně ke stažení a ke komerčnímu použití? To samozřejmě může, pokud videoportálu doloží, že se v době použití jednalo o dostupnou muziku ke stažení bez autorských práv. Většina tvůrců obsahu se však bojí a raději věnují výtěžek z reklam nárokované společnosti. Jedná se už samozřejmě o videa, která mají to nejlepší za sebou. Autorské právo však při většině případů vzniká hned po nahrání videa. Pokud dojde ke sporu, videoportál YouTube zisky nevyplácí ani jedné straně, zisky si nechá a poté je připíše straně, která spor vyhrála.
Vlastníci autorských práv mohou využívat systém nazvaný Content ID, který jim umožňuje snadnou identifikaci a správu jejich obsahu na YouTube. Videa nahraná na YouTube jsou porovnávána s databází souborů, které nám vlastníci obsahu odeslali. Vlastníci autorských se musí rozhodnout, co se má stát, když obsah ve videu na YouTube odpovídá dílu, které vlastní. V takovém případě je video nárokováno v systému.
Už tentýž rok vznikl systém s názvem „Video Identification„, jenž měl sice řadu much, ale svoje si splnil. Během krátké doby pak změnil jméno na „Content ID“ a dnes už podle zaměstnanců Googlu pracuje podle představ. Díky rozpoznávání chráněného obsahu ve videích už tak jejich vlastníci dohromady získali více než tři miliardy dolarů.
Vysoká přesnost Content ID. Je lepší a lepší
Content ID se snaží chránit vlastnictví autora na základě zaslaného vzorku. Při nahrání každého videa se tak porovnávají stopy z databáze a v případě, že systém najde shodu, může dojít buďto k úplnému zablokování videa, k výzvě o odstranění stopy, případně ke ztrátě z příjmů z reklam, které pak putují na konto držitele práv. Žádný stroj ale není dokonalý, a tak se musí počítat i s drobnými chybami. Podle Googlu je přesnost jejich systému 99,7 procent, přičemž automatické kontroly probíhají u 99,5 % případů.
O zbylých 0,5 procent se stará lidská síla. Problémem Content ID budiž jeho uzavřenost. V tuto chvíli je jen málo způsobů, jak se dostat do databáze a chránit svoje díla. V případě zamítnutí tak zbývají dvě možnosti – využít služeb společností, které k němu přístup mají, nebo počkat, než Google zpřístupní verzi pro veřejnost.
