Kulturní odkaz našich předků je jasný. Buďte čestní, spravedlivý, tvořte věci, které jsou k užitku více lidem, než jen vám a pečujte i vy o své kulturní dědictví a jeho ducha, neboť vaši potomci budou sklízet takové ovoce, jaké zasadíte stromy.
Nevím, jestli se lidé zajímají o historii svého národa, každopádně soudobá společnost tím jaksi nevyniká. Jak by asi vypadal náš stát, pokud bychom udržovali zvyky dnešních dnů? Je sedm hodin ráno, 1. června 2120. Robotická chůva opečovává čtyřletého potomka, jehož rodiče jsou již dávno v práci. Ne proto, že by si mysleli, že práce šlechtí, ale mají ten den mnoho důležitých schůzek a dítě zabere mnoho času, hlavně po ránu. Nevadí, robochůva je vždy připravena.
Superhrdina opouští 3D obrazovku
Momentálně, aby upoutala dětskou pozornost, zapíná obří 3D obrazovku a spouští nejoblíbenější dětský kanál, na kterém 24 hodin v kuse běží výběr toho nejlepšího z americké dílny Walta Disneyho. Samozřejmě nesmí chybět reklamy na nejnovější superhrdiny, respektive, jejich plastikové provedení. Umí mluvit! Nicméně, je po snídani a je třeba dovézt dítě do školky.
Většina spolužáků je na svém nejnovějším iPhonu 20 (ano, je pořád od Applu). Podívejme se nyní na dalšího člena rodiny, jímž je sedmnáctiletý syn Ondřej. Chlapec se nudí. Učitel vypráví cosi o raných dějinách Československa a jakémsi Masarykovi. Ondřej, stejně jako většina spolužáků, je na svém nejnovějším iPhonu a pátrá po odpolední zábavě.
Sem tam si s někým ve třídě napíše, jak moc je ten učitel blbec a nejvíce to pobaví jeho souseda v lavici, takže mu pošle vtipnou karikaturu na toto téma. Mluvit mezi sebou již není efektivní. Škola pomalu končí a je čas se vydat za odpoledním programem.
Nyní se podíváme na rodiče. Oba pracují ve velice zvláštní firmě, která se snaží přivést zpět do země naše vědce a jiné osobnosti, které přešly do zahraničí kvůli lepším podmínkám. Není to snadné. Svět nabízí lepší podmínky pro práci, než země, kde stavba jednoho tunelu stála několik set miliard a čas na něm strávený byl 20 let.
Ondřej míří do 10D kina
Mnoho věcí se nezměnilo. Každopádně, oba patří ke špičce ve firmě a podařilo se jim zpět přilákat během minulého roku čtyři vědce, rodilé Čechy, kteří sbírají jednu cenu za druhou v oboru neurověd. Vraťme se k Ondřejovi. Právě míří do 10D kina. Prohlíží si své okolí. Na jedné straně ulice jsou za sebou řazeny fastfoody – řecký, německý, americký, turecký, arabský, francouzský a bulharský. Je skutečně z čeho vybírat.
Druhou stranu lemují banky, kde na rohu ulic stojí hrdě vztyčený vietnamský obchodník před svým skromným obchůdkem, kam denně zajde stovky byznysmenů pro pečivo a ovoce. Největší nával je samozřejmě mezi dvanáctou a půl jednou, jelikož to je jediná možnost, kdy se dá nakoupit. Čas svačiny. A vlastně i obědu a skoro večeře zároveň.
Na jídlo a relax není čas, musí se pracovat a budovat stát, který ještě stále nenabyl stavu soběstačný. Pracovní doba se pohybuje okolo 13ti hodin denně.
Robochůva je zajištěna grantem z EAU
Je večer, 22:00 a rodina se schází u stolu, aby narychlo pojedla skvělé tablety, které mají zajistit přísun živin, kdyby svačina nestačila. Rodiče čtou zprávu vychovatelky ze školky. Je v ní uvedeno, jak se dítě chovalo, co dělalo a jestli si zbytečně moc nehrálo, nebo se nesoustředilo. Je tam všechno.
Robochůva, zajištěna grantem z EAU (Evropsko-Americká Unie), kterou mají téměř všichni, jelikož je prostě potřeba, ukládá dítě ke spánku. Ondřej se odebírá ke svému PC, kde bude další dvě hodiny komunikovat se svými přáteli ze školy, neboť ve škole moc času k hovoru nebude.
Rodiče, rozradostněni z toho, jak se Ondřej skvěle v kině bavil, se pochválí, jak so pěkně vychovali a jdou si lehnout. Nad postelí jim visí stará fotografie ze Šumavy. Je tam krásná chatka s okolo tekoucí říčkou. Fotku jim věnovala mužova babička. Jezdí na to místo jednou měsíčně na nákup. Dneska to ale vypadá trochu jinak. Není tam chatka, ale Hypermegamarket Atlas. Mají tam nízké ceny.
