Děti stráví online i víc než sedm hodin denně. Omezit internet musí jejich rodiče. České děti stráví na internetu i třetinu dne. Vyplývá to z průzkumu EU Kids Online IV, který v České republice zpracovávali vědci z Masarykovy univerzity v Brně. Podle šetření je 22 procent dětí o víkendu online sedm a víc hodin denně. Průzkum se soustředil především na to, co děti na internetu dělají a s jakými riziky se mohou setkat. Zapojilo se do něj přes 2800 českých dětí a dospívajících ve věku 9 až 17 let.
Čísla, ke kterým vědci došli, jsou alarmující „Takové chování není zdravé, děti by se měly věnovat i jiným aktivitám, například chodit ven, do kroužků, sportovat a podobně. Důvod, proč tráví tolik času online, může spočívat v tom, že stejnou míru aktivity na internetu pozorují u svých vrstevníků nebo i v rodině,“ myslí si psycholog Michal Hummel.
Děti stráví online i víc než sedm hodin denně. Omezit internet musí jejich rodiče
Podle něj je proto především na zodpovědnosti rodičů hledat způsoby, jak omezit čas, který na internetu stráví. „Existují nejrůznější způsoby, jak internet používat zdravěji a nenechat ho zasahovat do normálního života. Někomu pomůže dát si víkendový detox, ale někomu můžou pomoci i speciální aplikace. Internetové připojení tu je pro lidi neustále, tak proč si od něj občas neodpočinout i životem offline,“ myslí si marketingový ředitel poskytovatele internetu netbox Lukáš Pazourek.
Je proto dobré nastavit sobě i dětem jasná pravidla pro používání internetu. Lidé by si měli určit, kolik času chtějí v online světě strávit a jak ho plánují využít. V případě, že jim nedaří vymezená pravidla dodržovat, je možné využít některý z tipů, jak čas strávený na internetu omezit.
Jak být offline?
Pořídit si aplikaci, která zamezí přístupu k internetu
Kontrolu nad časem stráveným na internetu chce mít stále více lidí, proto vznikají nejrůznější mobilní aplikace nebo počítačové programy, které přístup do online světa omezují. Příkladem může být třeba aplikace Social Network Limiter. Uživatel si v ní snadno nastaví, kolik času chce trávit na sociálních sítích nebo jiných oblíbených webech. Ve chvíli, kdy stanovený čas překročí, aplikace přístup na internet automaticky zablokuje. Na počítači je pak možné vyzkoušet program Freedom. Ten dokáže přístroj na daný časový úsek odpojit od internetu úplně.
Odinstalovat sociální sítě z mobilu
Mnoho lidí uvádí, že zůstat offline se jim daří především díky tomu, že v chytrém telefonu nemají nainstalované aplikace sociálních sítí. Pokud totiž na mobilu nepípají nejrůznější notifikace, nemá většina lidí důvod ho ze stolu zvedat a bezmyšlenkovitě kontrolovat, co nového se v online světě odehrálo.
Vypnout počítač i telefon
Nejméně invazivní metodou, jak zkrátit čas strávený na síti, je jednoduché vypnutí telefonu i počítače. Radikálním řešením je potom telefon a počítač vůbec nemít. Zdaleka ne každý si ale takové řešení může dovolit.
Věnovat se jiným činnostem
Možností, jak se vyhnout zbytečnému surfování na internetu, je také zaměstnání se jinou aktivitou. V ideálním případě takovou, u které není možné mít telefon nebo počítač u sebe. Při plavání nebo lyžování člověk nemá šanci kontrolovat nová upozornění na Facebooku nebo Instagramu.
Vyhledat pomoc odborníka
V případě, že žádný z výše uvedených tipů nezabral a čas strávený na internetu se nepodařilo omezit, vyhledejte pomoc odborníka. Závislost na internetu může přinést do života pracovní nebo školní komplikace i mnohé psychologické obtíže.
ECHO. Inspirace. S nápadem na využití moderních technologií při pátrání po pohřešovaných dětech přišla dvojice policistů Martin Kaiser a Petr Bureš. První hodiny od zmizení jsou totiž klíčové a s každou další minutou šance na nalezení výrazně klesá. „V dnešní době, kdy má prakticky každý člověk u sebe mobilní telefon, aplikace zapojí do pátrání veřejnost, a to od samého začátku, kdy je to naprosto zásadní,“ říká Martin Kaiser, jeden z autorů projektu.
Mobilní aplikace Echo je propojena s policejní databází pohřešovaných dětí. „Uživatel dostane v reálném čase informaci o konkrétním ztraceném dítěti a může jedním kliknutím zavolat Policii ČR,“ doplňuje Petr Bureš. Uživatelé aplikace se tak dozví o každém dítěti v ohrožení v okamžiku, kdy Policie ČR vloží nový případ do databáze, a nikoliv například až u večerních zpráv. Oficiálními partnery neziskové organizace Aplikace Echo jsou Ministerstvo vnitra a Policie ČR. Pětičlenný tým projekt začal realizovat v rámci Laboratoře Nadace Vodafone.
Mobilní aplikace Echo je propojena s policejní databází pohřešovaných dětí
Podpora Laboratoře Nadace Vodafone
Laboratoř Nadace Vodafone poskytla projektu během 9měsíčního programu mentoring, odborná školení, PR i finanční podporu. „Velkým přínosem pro nás byly konzultace s hlavním mentorem, který nám pomohl ujasnit si, kam chceme projekt směřovat,“ vzpomíná Martin Kaiser. Po skončení programu Laboratoře autoři projektu s Nadací Vodafone dále spolupracovali. Velkou pomocí byla také mediální podpora Nadace Vodafone, díky které byl projekt zmiňován v českých médiích.
Aktuální stav
Vývojáři z firmy Blueberry, se kterou Aplikace Echo spolupracuje, již dokončili vývoj a v současné době probíhá testování aplikace. Spuštění je plánováno v prvním čtvrtletí 2019. Současně s uvedením aplikace do českého prostředí autoři projektu prezentují svůj nápad i policejním odborníkům v okolních zemích, a to prostřednictvím evropské platformy Amber Alert. Cílem je projekt rozšířit i za hranice Česka, aby byl ještě efektivnější.
O Nadaci Vodafone
Nadace Vodafone byla založena v roce 2006, jejím zřizovatelem je společnost Vodafone Czech Republic, a. s. Je spolufinancovaná skupinou Vodafone (Vodafone Group) a společností Vodafone Czech Republic, a. s. Od doby svého založení Nadace Vodafone rozdělila více než 180 milionů korun a podpořila na 500 projektů, čímž se dostala na přední místa v hodnocení firemních nadací. Patří mezi nejdůležitější podporovatele a investory do technologických inovací, které mají pozitivní dopad na společnost.
Jak se chovat na internetu? Chybují děti i dospělí. Instagram, Youtube, Facebook, Snapchat, online hry nebo sledování internetové televize – zábava, které se děti často věnují ve volném čase. Podle zjištění EU Kids Online z loňského roku tráví 23 procent mladých uživatelů každý den více než čtyři hodiny v online prostředí. Ne vždy ale vědí, jak se v něm chovat a rodiče jejich kontrolu často zanedbávají. Přitom se děti mohou nevědomky stát komplici zlodějů nebo být zneužity.
U mladé generace je jednou z neoblíbenějších sociálních sítí Instagram, kde sdílí své fotografie a videa. Jedním z lákadel je pro ně i takzvaný mizející obsah – jen 24 hodin dostupné příběhy nebo zprávy. A právě mizející obsah je pro rodiče velkým strašákem. Protože když už je rodič schopen „kontrolovat“, co děti na internetu dělají, tak to dělat nemůže, protože nahraný obsah je po 24 hodinách nedohledatelný.
Jak se chovat na Instagramu, YouTube nebo Snapchatu? Opatrně
U dětí jsou velmi oblíbené online hry
„Starší děti často přiznávají, že své osobní údaje, fotografie i videa sdílí i s neznámými lidmi. A právě to je jedna z nejnebezpečnějších situací. Je dobré vědět, proč naši potomci vybrané stránky používají, co s kým sdílí a jak se dá tato síť zabezpečit. Zároveň je nutné jim vysvětlit, že virtuální přátelství má do toho skutečného hodně daleko,“ radí Jakub Jánský ze společnosti AIM, která na českém trhu poskytuje internet. Rodiče mohou využít řadu aplikací, které umožňují nastavit kontrolu toho, co jejich děti sledují. Všechen obsah zcela odfiltrovat nelze, ale lze ho alespoň omezit.
Vedle sociálních sítí jsou u dětí velmi oblíbené online hry. S nástupem Fortnite, kde se vyskytují desítky milionů aktivních hráčů po celém světě, je zejména vhodné potomkům připomenout, že v online prostředí nejsou sami. Právě na Fortnite hrají i s dalšími lidmi, ale ne vždy s kamarády, mohou to být lidé zcela cizí, kteří později mohou využít nabité důvěry u dětí.
Nebezpečí ale dětem nehrozí jen od cizích lidí. Čím dál častěji se mladí uživatelé internetu mohou setkat s kyberšikanou a dalšími druhy obtěžování i od svých spolužáků a známých. Právě online prostředí nahrává svou anonymitou ke zkoušení věcí, které by v reálném životě nedělali. Odeslání škodlivých zpráv, zneužití důvěrných informací nebo zveřejnění pomlouvačného textu velké skupině lidí lze provést několika kliknutími myší.
Kyberzločinci se zaměřují nejenom na počítače
Se zabezpečením svých počítačů si řada lidí hlavu neláme. A právě to je příležitost i pro útok hackerů. Najít viry a trojské koně není v počítačovém systému jednoduché. „Kyberzločinci se zaměřují nejenom na počítače, ale stále častěji na mobilní zařízení, kde mohou důvěrné informace získat. Základem je používat bezpečnostní softwary, které útokům zabrání. Bez antiviru je totiž nemožné si všimnout, že bylo naše zařízení infikováno,“ dodává Jakub Jánský.
V bezpečí nejsou na internetu ani dospělí uživatelé. Může za to mimo jiné fenomén tzv. fake news. Nepravdivým informacím, šířící se nejen na českých webech, lidé často bezmezně věří a podléhají jejich vlivu. Získané informace si už u jiných zdrojů neověřují.
Čeští rodiče svým dětem na internetu důvěřují a spoléhají na „čestné“ slovo. Většina z nich neumí dětem filtrovat online obsah.
Základem prevence bezpečného chování na internetu v rodině je ústní dohoda mezi rodičem a dítětem.
Pouze 15 % rodičů využívá k filtrování závadného obsahu technická řešení.
Ačkoli rodiče aktivně sledují YouTube (88 %), svět YouTuberů neznají a hodnotí jej převážně negativně. Často nevědí, které YouTubery sledují jejich děti.
Téměř pětina rodičů aktivně šíří fotografie, na kterých jsou jejich děti obnaženy, a lze poznat jejich identitu.
České děti se v online prostředí cítí jako ryba ve vodě. Jsou technicky zdatnější než jejich rodiče a dovednosti s počítačem, tabletem a mobilem získávají už v raném věku. Drtivá většina rodičů přiznává, že při práci s internetem má pouze základní uživatelské znalosti, a není tak schopna dostatečně předvídat, jaká nebezpečí mohou jejich dětem hrozit. Rodiče navíc čas i to, co jejich potomci v online prostředí dělají, omezují spíše na principu vzájemné důvěry než vymáhanými pravidly nebo s použitím technických řešení čí softwarovým omezením. Věří také, že v případě problému se jim dítě svěří. Děti se ale stydí a bojí možného postihu. Rodiče se tak o problému často dozvídají později anebo vůbec.
Děti v moderních technologiích předčí své rodiče: Projekt E-Bezpečí
Ukázala to nová studie „Rodič a rodičovství v digitální éře“ realizovaná Centrem prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a společností O2 Czech Republic. Do výzkumu se zapojilo 1093 rodičů s dětmi do 17 let ve všech krajích České republiky.
Děti v moderních technologiích předčí své rodiče
První kontakt s mobilním telefonem nebo tabletem probíhá u dnešních dětí od útlého věku. Rodiče jim dotykové zařízení často půjčí už po prvních narozeninách. Nechtěně se tak podílejí na rozvoji jejich závislostního chování. Vlastní mobil pak děti dostávají s nástupem do školy.
„Velmi rychle si tak osvojují dovednosti spojené s moderními technologiemi a internetem. Jak ukázal průzkum, rodiče za nimi v tomto ohledu výrazně pokulhávají. Přes 80 % z nich má základní uživatelské dovednosti – zvládnou napsat email, používat sociální sítě nebo nakoupit zboží online. Většina rodičů tedy není technicky schopna zajistit, aby se jejich dítě nedostalo k závadnému obsahu na internetu,“ vysvětluje doc. Kamil Kopecký, vedoucí výzkumného týmu a zároveň vedoucí Centra PRVoK PdF Univerzity Palackého v Olomouci. Výsledky průzkumu dokládají, že pouhých 15 % rodičů používá k filtrování obsahu na internetu softwarová řešení.
Přílišná důvěra v online prostředí nefunguje
Že děti tráví na internetu velké množství času, není dnes žádné překvapení. Co ale překvapí, je způsob, jakým jim rodiče tento čas hlídají a kontrolují. O nějakou formu omezování času stráveného online se sice snaží téměř každý rodič (73 %), většina z nich se ale spoléhá především na vzájemnou důvěru a ústní dohodu.
Rodiče jsou také benevolentní, pokud jde o přístup dětí k online obsahu – podle výzkumu například šest z deseti rodičů dětem neomezuje vyhledávání na internetu. A opět v tom hraje roli důvěra. Až 82 % maminek a tatínků totiž tvrdí, že přesně ví, jaké stránky jejich dítě navštěvuje. „Dceři pohyb na internetu v zásadě neomezuji, spoléhám na to, že nic nekalého na něm neprovádí. Téma bezpečnosti na internetu spolu průběžně probíráme, takže jí v tomto ohledu věřím,“ popisuje vlastní přístup herečka, spisovatelka a maminka Markéta Hrubešová.
Spoléhání na důvěru však dostává trhliny ve chvíli, kdy dítě prožívá negativní zkušenost – zneužití intimních fotografií, kyberšikana, sexting, pozvání na schůzku s cizím člověkem. Že se to dnes děje často, potvrzuje i loňská studie Centra PRVoK a O2 „Sexting a rizikové seznamování českých dětí v kyberprostoru“.
„Za rodiči v takovém případě zamíří jen velmi málo dětí. Čísla z Linky bezpečí, kterou O2 dlouhodobě podporuje, ukazují, že pouze třetina dětí by se v případě problému obrátila na rodiče. Stejná třetina by se nesvěřila vůbec nikomu,“ říká Marie Mališková, CSR manažerka společnosti O2.
„Děti se obávají reakce rodičů a stydí se za to, co se stalo. Otázkou je, jak mohou rodiče dětem kontrolovat obsah internetu, aniž by ztratili jejich důvěru. Řešení není složité – základem je skutečný zájem rodičů o svět dítěte. Měli by se nechat zasvětit do aplikací, které jejich potomek používá, a udělat si názor. Zároveň mu musí být vzorem a radit mu, jaké informace by mělo na internetu sdílet a na co si dát pozor. Dítě musí vědět, že ho rodič nezatratí, nepotrestá, ani neponíží. Díky tomu získá důvěru a přestane mít strach se rodičům svěřit,“ vysvětluje dětská psycholožka a spisovatelka PhDr. Klára Janečková.
Fenomén YouTuberů
Jedním z fenoménů (nejen) dětského online světa jsou takzvaní YouTubeři. Svět děti se ale v tomto ohledu se světem jejich rodičů výrazně míjí. Ačkoli devět z deseti rodičů aktivně videa na YouTube sleduje, pouhých 15 % z nich sleduje samo aktivně i YouTubery. Jejich děti přitom světem YouTuberů žijí, až 60 % z nich je sleduje pravidelně, 40 % rodičů se k nim alespoň občas přidá.Většina rodičů přitom hodnotí YouTubery negativně. O to víc překvapí, že jejich sledování rodiče dětem nezakazují a v zásadě ani neomezují.
Rodiče podceňují úskalí internetu
Rodiče nedokážou správně vyhodnotit rizika v online prostředí, které jejich potomkům hrozí. Nejen proto, že na internetu nejsou technicky příliš zdatní, ale i proto, že více než polovina z nich na něm nic rizikového doposud nezažila. Dokonce se sami mnohdy chovají v online světě nebezpečně – podle průzkumu například pětina z nich sdílí fotografie, na kterých jsou jejich děti částečně obnaženy, a je možné určit jejich identitu.
„Rodičům chybí přímá zkušenost, a tak vlastně netuší, co všechno může jejich dětem na internetu hrozit. Potvrzuje se důležitost prevence a osvěty ve všech rovinách,“ říká Marie Mališková z O2 a dodává: „Nezastupitelnou roli hrají různé složky vzdělávání a rodina jako základ, ale přispívat by do budoucna měla ve větší míře právě škola. Digitální gramotnost je neodmyslitelnou součástí základních životních dovedností. Proto podporujeme různé projekty v oblasti bezpečného chování a ochrany dětí na internetu. Uvědomujeme si však také důležitost samotné školy v systému vzdělávání, a proto se mnohem více zaměříme na jejich podporu.“
Společnost O2 dlouhodobě spolupracuje s projekty zaměřenými na podporu digitální gramotnosti a bezpečného chování na internetu. Patří mezi ně Linka bezpečí, Elpida, Zvol si info a právě E-Bezpečí, které vedle vzdělávacích a výzkumných aktivit provozuje také online poradnu.
