První březnový týden se na hannoverském výstavišti uskutečnila každoroční výstava moderních technologií CeBIT. Přinášíme vám zážitky a poznatky, které může získat běžný návštěvník tohoto veletrhu. Račte vstoupit, seriál začíná.
Příprava na cestu začíná již několik týdnů/měsíců předem, kdy se začínají shánět první informace o přesném datu konání, případném programu a v neposlední řadě se zjišťují ceny vstupenek, případně se hledají volné vstupenky (dají se najít). V závislosti na zvoleném způsobu dopravy, viz níže, je potřeba si včas zajistit případné ubytování v dostupné vzdálenosti, nezapomenout na cestovní připojištění a na nějaká Eura, neboť naše tvrdá česká měna za hranicemi moc parády neudělá.
Cesta na veletrh CeBIT 2013
Způsobů, jak se dostat na veletrh, je několik. Můžete využít vlastní dopravy, dopravy pravidelnými autobusovými linkami, či se projet vlakem nebo proletět letadlem. Letecké spoje vycházejí nejdráže a stejně jako vlak či autobus, jsou časově značně nepraktické, neboť do Hannoveru přijedete v průběhu dne či až na večer, tedy na veletrh vám nezbude moc času a musíte využít služeb místních hotelů (nemáte vlastní auto pro možnost odjet přespat trochu dále od města), které jsou v tento termín buď již zaplněné, či značně provětráte svojí peněženku. Nejekonomičtější a nejsvobodnější volbou dopravy, je jízda po vlastní ose. Máte li s sebou ještě spolucestující, můžete se v řízení střídat a celkové náklady na cestu se vám pak ještě více dělí.
Káva je to, co na cestě určitě budete potřebovat
Pokud vezmeme jako výchozí bod naší cesty hlavní město Praha, tak k výstavišti je to více jak 500 km a více jak 4 a půl h, dle googlích map. Tedy, počítáme-li, že CeBIT začíná v 9:00, je potřeba vyrazit na cestu někdy po třetí hodině ráno, počítáme-li 2 bezpečnostní přestávky na odpočinek a protažení noh, každé 2 hodiny, plus je potřeba počítat s případnými dopravními zácpami, které každého mohou potkat. Přičteme li k tomu přibližně 8-9 hodin strávených na výstavě a následně stejná cesta domů, vyjde výlet na veletrh na více jak 1 000 km a přibližně 22 hodin na nohách. To pro některé návštěvníky jistě únosné je, ale na cestu zpátky by to chtělo přeci jen myslet na bezpečnost a pravidelně se střídat v řízení či častěji zastavovat na kafe.
Tuto variantu bych doporučoval opravdu jen těm, kteří jsou na podobný styl cestování zvyklí, nemají mnoho volného času a tudíž musejí jet opravdu jen na otočku. Pro ty, kteří spěchat nemusí, je lepší varianta volit možnost přespání v blízkém okolí Hannoveru a ráno pak na výstaviště pár kilometrů dojet. Vzhledem k tomu, že začátkem března bývá stále ještě venku zima, volil bych přespání v mo/ho-telu než dospání na dálničním odpočívadle, ale i takoví nadšenci se najdou. Tolik k teorii cestování na veletrh a teď ke skutečným zážitkům z cesty.
Hradec Králové, tam to vše začalo
Naše výprava začíná v Hradci Králové a jak jste jistě poznali z rozboru možností cesty, vybrali jsme s kolegy variantu jízdy autem a přespání hotelu. Po sestavení týmu výpravy a vybrání auta kterým pojedeme, jsme se vrhli na hledání dobrého hotelu, který bude v rozumné dojezdové vzdálenosti a zároveň nebude moc finančně náročný. Z různých internetových vyhledávačů ubytování jsme vybrali jeden hotel v lázeňském městečku Bad Pyrmont, který se nachází přibližně 75 km od výstaviště.
Příjezd na ubytování byl omezen do 24:00 dne nástupu a při cestě dlouhé více jak 630 km a 6 a půl hodiny, byl čas odjezdu stanoven na 15 – 16:00 s dostatečnou časovou rezervou. Cesta po České Republice probíhala vskutku dobře, až na drobné stížnosti na kvalitu našich silnic a inteligenci projektantů propojení Vysočanské radiály a Kbelské ulice. Za Ústím nad Labem jsme vjeli do mraků a za svitu mlhových světel jsme překročili státní hranici. Na druhé straně Krušných hor nás pak přivítal déšť, to jsme ještě netušili, že se jej již nezbavíme. Jízda po německých dálnicích byla naprosto bezproblémová, téměř nulový automobilový provoz jen náklaďáků bylo i v nočních hodinách poměrně dost. Za slabého deště jsme kolem 23:00 dorazili na ubytování a plni očekávání dalšího dne jsme se vrhli do postelí.
Den D
Budíček na snídani v 7:00 nebyl ani potřeba, tak strašné matrace jsme už dlouho nikde nezažili. Jelikož část výpravy si potřebovala zajisti nějaký proviant na celodenní přežití, byl odjezd z ubytování směr Hannover o 45 min opožděn a opět za deště jsme k výstavišti přijeli již po otevření bran. Vyhnuli jsme se tedy možnému hlavnímu návalu u vchodu a svezli se v opačné straně na dálnici, neboť všechny pruhy vedly na výstaviště. Měli jsme i štěstí kolem parkování, chytli jsme ještě volná místa v krytých garážích blízko vchodu. Ačkoliv jsme parkovaly hned vedle výstavních hal, dostat se ještě blíže ke vchodu nám pomohl jezdící chodník, asi jej znáte z Pražského letiště. A už jsme přímo před jedním z hlavních vchodů. Turniket! Co teď? Po chvilce drobné paniky se nachází odvážlivec, zkouší doma vytištěnou e-vstupenku a prochází. Zbytek skupinky jej následuje a plni očekávání vstupujeme do proskleného výtahu, po schodech se nám moc nechce.
Co jsme viděli v jednotlivých pavilonech se dozvíte v dalším díle našeho seriálu.
