Recenze Asus ZenPad 10 – hraje jako celý orchestr

Takzvaná 2v1, konvertibilní zařízení jsou v produktové nabídce Asusu už docela dlouhou dobu. Jako jeden z prvních na trhu přišel s tímto konceptem a má s ním spoustu zkušeností. V jeho portfoliu najdeme tato zařízení jak se systémem Windows, tak s Androidem. Právě jeden takový 2v1 jsem měl na test. Jmenuje se Asus ZenPad 10 (Z300C). Na rozdíl od jiných zařízení tohoto typu se prodává tablet a klávesnice zvlášť. Já jsem otestoval oboje najednou, dokonce jsem ho nějakou dobu používal místo počítače, jako hlavní zařízení. Jak to šlo, nebo případně nešlo, se teď podíváme.

První dojem a zpracování

Jako první je třeba zhodnotit vzhled. A zde je potřeba přiznat Asusu první body. Na první pohled, zhruba ze vzdálenosti metru působí velice luxusně. Záda tabletu, které člověk v zavřeném stavu vidí jako první mají jakousi texturu, která z větší vzdálenosti (tady už je potřeba odstoupit více než jeden metr) může vypadat jako kůže. Jenže tablet se na 3 metry používat nedá, takže dříve nebo později jsem musel přijít a vzít ho do ruky. V tu chvíli se veškeré iluze o kůži boří. Co se dá dělat, za tyhle peníze holt na kůži nezbylo.

S rozměry 261,6 x 172 x 7,9 nejde o žádného velikána. Přestože se tedy jedná o kompletně plastové zařízení, tak v ruce působí dobře. I přes různé mačkání a kroucení nevrže a je vidět, že při výrobě se nešidilo. Klávesnice má vestavěný hlasitý reproduktor, ale dalo by se říci, že se k tabletu prodává přídavný reproduktor. Reproduktor, který má vestavěnou klávesnici. Celou horní čtvrtinu plochy totiž zabírá obrovská mřížka, ze které vychází hlasitý a velice čistý zvuk. Sledování filmů, které jsou doprovázeny výraznou hudbou je vyloženě potěšení.

Klávesnice pod reproduktorem působí maličko utiskovaně a projevuje se to i na velikosti kláves. Mám větší ruce a zvyknout si pohybovat se po tak malé klávesnici mi trvalo několik dní a ani po nich jsem nebyl při psaní jistý tak, jako na svém 14´ notebooku. Co mi rozhodně chybělo pro běžnou práci je touchpad. A to i přesto, že je zde Android. Pohybovat se v prohlížeči, případně psát delší texty by bylo snazší, kdybych nemusel neustále zvedat ruce ze stolu.

Jak to drží pohromadě

Mechanismus, který spojuje tablet s klávesnicí je ten nejjednodušší možný. V podstatě tu totiž žádný není. Je to jenom jakási zásuvka, do které se tablet vsune a poměrně dobře v ní drží. Bohužel se šetřilo natolik, že zde nejsou ani magnety, které by tablet navedly přesně na střed držáku. Občas se tak stane, že tablet na jedné straně lehce přečuhuje. Další problémem je jednoznačně nevyváženost celé soustavy. Jelikož je tablet výrazně těžší, tak práce v klíně je problematická. Jakmile jsem neměl zařízení v rovině, tak se překlápělo dozadu.

Třetí nedostatek tohoto konceptu spojení je, že tablet s klávesnicí není propojen jinak než před Bluetooth. Jakékoliv fyzické propojení chybí a z toho vyplývá hned několik nepříjemností. Zaprvé si tablet z klávesnice nedobijete. A zadruhé, než se propojí, tak to trvá. A někdy to trvá nepříjemně dlouho. Pokud jsem tablet otevřel po delší době, kdy se spojení z úsporných důvodů přešilo, musel jsem často čekat i 10 vteřin, než se znovu obnovilo. A to v tom lepším případě. V tom horším jsem musel klávesnici vypínat a znovu zapínat, iniciovat párování a vůbec se s tím složitě prát. To nikdo z nás nechce. Chceme otevřít a pracovat. Takže za tohle body dolů.

Hardware a software

Co se týče vnitřní výbavy tabletu, není to vůbec špatné. Procesor je zde od Intelu, konkrétně  čtyřjádrový Atom x3-C3200. K němu jsou tu 2 GB operační paměti. Dohromady to dává dostatek výkonu pro běžný provoz. Teprve, když jsem spustil více aplikací, nebo například náročnou hru, začalo to být znát. Samotná hra, pokud k ní neběželo pět aplikací, běžela plynule a bez záseků. Zkoušel jsem hrát N.O.V.U. 3 a kromě zvýšeného zahřívání a rychlejšího vybíjení (což je pochopitelné) jsem neměl problém. O grafiku se tu stará Mali-450. Data se ukládají do vnitřního úložiště o kapacitě 8, respektive 16, nebo 32 GB. Dále se dá úložiště navýšit paměťovou kartou do kapacity 64 GB.

Jestliže výkon byl průměrný, až lehce nadprůměrný, tak displej zase srazil zařízení o několik příček dolů. Panel IPS má rozlišení 1280 x 800 a velikost 10 palců. To je v době, kdy najdeme FullHD rozlišení v každém druhém, až třetím telefonu, hodně málo. Bohužel je nízké rozlišení při pohledu na displej znát. Baterie jsou tu vzhledem ke konceptu tedy dvě. Ta první, v tabletu má 4890 mAh a je spíše průměrná. Při středním jasu se dá počítat zhruba s 6 a půl hodinami výdrže, jestliže se držíme při zemi. Jakmile hrajete nebo koukáte na filmy, výdrž rychle klesá. Co se klávesnice týče, jedná se o úplně jinou ligu, ne-li celý sport. Přestože její spotřeba je řádově menší, tak mi vydržela 14 dní bez nabíjení a to jsem ji nevypnul ani na okamžik. Po 14 dnech měla zhruba 30 %. To je hodně působivé.

Uživatelské rozhraní ZenUI je známé každému, kdo měl v poslední době nějaký Asus telefon v ruce. Je pohodlné, hezky vypadá a je dobře odladěné. Já bych sice ocenil, kdyby navigační tlačítka byla na straně, ideálně levé, a ne uprostřed, ale to už je drobný detail. Také možná stojí za zvážení, kolik z předinstalovaných Asus aplikací skutečně využijete a jestli by nestálo za to se jich zbavit. Uvolní se místo a navíc se nebudete otravovat každou chvíli s jejich aktualizacemi. V zařízení běží verze Androidu 5.0 Lollipop.

Koneční verdikt

Když se to vezme kolem a kolem, je Asus ZenPad 10 dobré zařízení, které má pár much. Za průměrnou cenu tabletu kolem šesti tisíc a klávesnice něco přes 1700 korun se jedná o slušnou nabídku. Několikrát mě ovšem během testu napadlo staré známé „tablet je určen ke konzumaci obsahu a ne jeho tvorbě“. Jako hlavní zařízení je pro mě tedy nepoužitelný, jako nouzovka pro vyřízení emailů při čekání na vlak je dostatečný.

Používáte tablet s klávesnicí běžně při práci a stačí vám? Nebo máte jako já problém s malou klávesnicí, nestabilitou a malým displejem? Napište do komentářů, která minimální úhlopříčka je dostatečná pro práci a článek sdílejte.