TÉMA: Pět mýtů spojených s tvorbou e-shopů. Chuť Čechů nakupovat online stále roste a internetovým obchodům se v Česku daří. I proto o vlastním e-shopu přemýšlí i podnikatelé, kteří si dosud vystačili s kamennou prodejnou nebo profilem na sociální síti či prodejním portálu. Kolem samotné tvorby webu však stále panuje řada mýtů, které mnohdy od založení e-shopu zbytečně odrazují.
Podle údajů Asociace pro elektronickou komunikaci vloni dosáhly internetové obchody obratu 135 miliard korun. „Růst bude letos pravděpodobně pokračovat a spolu s ním se znovu rozšíří okruh zboží, které lidé nakupují online. To podnikatelům přináší významnou příležitost k expanzi. Mnozí chtějí inovovat svůj stávající e-shop, jiní se ho teprve chystají založit“, uvádí Slawomír Jakub Budziak, Chief Customer Officer ve společnosti Webnode. O vlastním prodejním místu často uvažují také drobní prodejci, kterým nevyhovuje prostředí prodejních portálů. Jakým nejčastějším mýtům čelí ti, kteří se rozhodnou jít cestou nového e-shopu?
Pět mýtů spojených s tvorbou e-shopů. Chuť Čechů nakupovat online roste
Na e-shop je potřeba programátor a webdesignér
Doby, kdy nebylo možné vytvořit plnohodnotný web bez znalosti programovacího jazyka, už jsou pryč. Pokud se podnikatel rozhodne, že si e-shop založí sám, stačí mu elementární orientace v internetovém prostředí. Moderní nástroje na tvorbu webu pracují na principu drag-and-drop a jsou vlastně takovou skládačkou s poměrně intuitivním ovládáním. Výhodou je to, že služba „ukrytá“ za takovýmto editorem se postará o veškeré technické zázemí a uživatel pak jen vybírá šablonu, nahrává obsah a hraje si s designem webu. Služba za něj řeší způsoby platby, umožní sledování objednávek a dodá všechny statistiky.
Provoz e-shopu je drahý
Nový e-shop vždy vyžaduje určitou investici. Řešení na míru, která zahrnou práci grafika, webdesignera a programátora, se mohou pohybovat v desítkách tisíc korun. Takovéto částky jsou ale pro drtivou většinu drobných podnikatelů mimo jejich možnosti. Další variantou je sáhnout po některé ze služeb, která poskytuje již hotové řešení. Tvorba e-shopu pak stojí jen vlastní čas, ke kterému se připočte měsíční paušál v řádu stokorun. Ten většinou zahrnuje hosting a doménu, datový prostor a další služby podle konkrétního balíčku.
E-shop zabere spoustu času
Pokud se podnikatel nerozhodne, že si e-shop založí sám včetně technického zázemí, pak jeho tvorbou nemusí trávit měsíce. Není nutné ani čekat, až e-shop na objednávku vytvoří firma. U e-shopu se čas na něm strávený odvíjí především od toho, do jaké míry je připravený obsah, zvláště pak produktové fotografie a popisky. Jestliže podnikatel zvolí cestu hotového řešení a má vše po ruce, zvládne si „naklikat“ stránky během jednoho dne. Pak už může věnovat svůj čas prodeji a dle potřeby i aktualizaci nabídky.
Responzivita znamená, že se web zobrazí na telefonu
Počet přístupů i samotných nákupů realizovaných přes mobilní zařízení roste. Mít e-shop, který zvládá přizpůsobování se odlišným rozměrům displeje, by mělo být samozřejmostí. Nestačí se spokojit s tím, že se na mobilu stránky načtou. Responzivní web zvládne plnohodnotné zobrazení na různých zařízeních, a to je zvlášť pro e-shop klíčové. Prvních několik vteřin totiž rozhoduje o tom, zda zákazník na webu zůstane, což se nestane, pokud bude bojovat s chybným zobrazením stránek. Proto se vyplatí sáhnout po takovém nástroji na tvorbu webu, který responzivitu zaručí.
Čím víc textu a obrázků, tím líp
Pocit, že informací není nikdy dost, má mnoho začínajících podnikatelů. E-shop zahlcený dlouhými odstavci textu a příliš mnoha fotografiemi a grafickými prvky však návštěvníka a potenciálního kupujícího spíše odradí. „U našeho e-shopu druhé generace jsme šli cestou jednoduchosti, intuitivnosti a čistého vzhledu šablon. Zároveň jsme ale nechali prostor na sdělení příběhu firmy, který z naší zkušenosti zákazníky zajímá, a to především u drobných podnikatelů a tvůrců,“ doplňuje Slawomír Jakub Budziak, ze společnosti Webnode, která nabízí online editor na tvorbu webových stránek.
iOS – Jak uvolnit místo ve složce „Jiné“. Pokud jste majitelem iOS zařízení, pak jste se již zajisté setkali s hláškou, že máte málo volného místa v uložišti. Nicméně když se připojíte k iTunes, pak vidíte sami, že soubory, které zde jsou nahrány, rozhodně tolik místa nezabírají a velkou část místa zabírá právě složka jiné, kterou se dnes budeme zabývat. Podíváme se na to, jak za její pomoci získat hromadu volného místa, které můžete využít rozhodně lépe.
A když už jde o pár gigabajtů, pak je rozhodně třeba to vyřešit. V této kategorii pod názvem „Jiné“ najdete vlastně vše, co se jinde nevlezlo. Můžeme zde najít systémová data, data aplikací a souborů, různá nastavení, data Siri nebo aplikace, hudba případně fotky, které se z nejrůznějších důvodů nedostaly do hlavních kategorií. Věci jako e-maily, kontakty, SMS nebo vaše údaje v kalendáři zde ovšem nenajdeme. Nemusíte se tedy bát, že byste si případně tato osobní data omylem smazali.
Jak získat více volného místa v iPhonu? Můžeme promazat složku „Jiné“
Podívejme se tedy jak ušetřit nějaké to místo navíc a pročistit kategorii „Jiné“. Existují rovnou dva způsoby jak na to a my se postupně podíváme na oba. První způsob je naprosto jednoduchý a určitě ho zvládne každý uživatel. V tomto postupu máme tři jednoduché kroky:
Vymažeme data aplikací v iOS
Naprostá většina aplikací si ukládá data, díky kterým můžete po opětovném spuštění pokračovat tam, kde jste skončili. Proto je třeba si u tohoto kroku dávat pozor. Mohli byste například přijít o postup v některých hrách, nebo v aplikacích. Je zde ovšem možnost si tato data zálohovat v iCloudu a proto důrazně doporučujeme tuto možnost využít. V tomto případě budete mít svá data v bezpečí a můžete si je kdykoliv stáhnout zpět. Pustíme se do samotného mazání. iOS bohužel neumí na rozdíl od Androidu smazat pouze data aplikace a proto je zde pouze jedna možnost. Tyto aplikace musíte kompletně smazat a nainstalovat znovu. Navíc to nejde udělat hromadně a musíte všechny tyto aplikace a hry smazat postupně. Dostaneme se zde jednoduše: Nastavení – Obecné – Úložiště: iPhone. Zde si v menu můžeme optimalizovat obrázky, kdy plná velikost zůstane pouze na iCloudu. Můžeme také smazat nepotřebné aplikace v menu dole. Nebo nepoužívané aplikace nechat odstanit systémem automaticky.
Vymazání všech dat obchodu iTunes
Pokaždé, když přes iTunes něco koupíte, stáhnete nebo streamujete, pak se tato data stahují do zařízení jako dočasné soubory. Ty se sice po nějaké době smažou samy, ale občas to trvá opravdu dlouho. Nejedná se sice o převratná čísla, ale pár takových souborů také dokáže ušetřit dostatek místa. Zde je proces naprosto jednoduchý. Vymazání těchto souborů postačí, když restartujete vaše zařízení a po startu, již po těchto datech není ani památky.
Odstranění dočasných souborů, historie a cache
Zde si opět můžeme pomoct k troše toho místa. Nebude to nic převratného, ale pokud se tato činnost dělá jednou za půl roku, pak už to poznáme. Jde o to, že webové stránky, cache a jejich historie se rovněž ukládá do vašeho zařízení a zabírá tolik cenné místo. Smazání probíhá naprosto jednoduše. Stačí, když se dostanete do nastavení, zde zvolíte možnost Safari a vyberete Smazat historii a data stránek. Když už budete v sekci Safari, zvolte i možnost pokročilé a zde zvolte data stránek. Nyní si můžete vybrat, co vše chcete smazat.
Pokud máte za sebou tyto tři kroky, pak jste rozhodně získali nějaké místo navíc a úspěšně jste tak dokázali to, o co jsme se tu nějakou chvíli snažili. Jak jsme již zmínili, je zde ještě jeden způsob, jehož efektivita je rozhodně výraznější, ale není pro každého. Jedná se totiž o kompletní smazání vašeho zařízení. Tato možnost také není od věci, a pokud si vše, co potřebujete, zálohujete, pak v tomto postupu získáte zaručeně nejvíce možného volného místa.
Jaká je úloha filosofie při práci v médiích? Přinášejí každodenní novinky ze světa, utvářejí názory, ovlivňují myšlení mas a jednotlivců, vyvolávají emoce, sestavují iluzi světa kolem nás předkládanou pomocí pečlivě zvolených slov, obrazů a zvuků.
Úvod – moderní média
Moderní média mají v dnešní době nesmírný význam. Přinášejí každodenní novinky ze světa, utvářejí názory, ovlivňují myšlení mas a jednotlivců, vyvolávají emoce, sestavují iluzi světa kolem nás předkládanou pomocí pečlivě zvolených slov, obrazů a zvuků. Hlavní složkou mediální zprávy je informace, která se stala nejhodnotnějším zbožím. Média přenáší informace pomocí důkladně vybraného způsobu a v detailně upravené formě ke spotřebitelům a konzumentům mediálního obsahu tak, aby zanechaly co největší – kýžený – dopad, ať už se jedná o zprostředkování zábavy, odborné informace, vyvolání zájmu či emoce, nutkání k nákupu, přiklonění se k názoru a podobně.
V dnešním světě je předním cílem médií oslovení co největší skupiny – publika – a přenesení co největšího počtu informací v co nejkratším čase. Hovoříme tak o mediích masových, mezi jejichž hlavní charakteristiku patří zprostředkovaná jednostranná komunikace k širokým masám, kde zprostředkovatelem je odborná mediální organizace či instituce. Masová média mají hlavní a klíčový podíl na zajišťování komunikace ve veřejné sféře, a přispívají tak – mimo výše uvedené – k rozvoji, proměnám a nastolování kultury, sdílených hodnot, symbolů, významů a výkladů světa.
Moderní média. Jaká je úloha filosofie při práci v médiích?
Filosofie a média
Filosofie médií se začala formovat ve druhé polovině dvacátého století jako odpověď na otázky, které přinesl rozmach komunikačních technologií. Filosofové, kupříkladu Walter Benjamin, Marshall McLuhan, Vilém Flusser nebo Günther Anders, se začali zabývat vlivem nových komunikačních kanálů, obsahem přenášených informací a jejich efektů na publikum.
Filosofie médií zkoumá média a mediální produkty jak z pohledu logiky a etiky, tak z pohledu lingvistického. Pracuje s úvahami o jazyce, písmu a myšlení obrazem, zkoumá použití různých materiálů a technik. Pojednává o vztazích mezi formou a látkou, smyslem a smysly. Klade otázky ohledně vztahu mediálna a estetična, reflexe, racionální argumentace a diskuze, hledání pravdivého poznání, pravdivého zobrazování světa a kritiky běžné mediální a umělecké praxe.
Etika v médiích
Filosofická etika je vědou o morálním jednání a zkoumání morálky, nazývá se také přímo teorií morálky a usiluje o zdůvodnění morálky jako takové. Hledá odpovědi na otázky co je dobré, jak a proč je vhodné jednat a konat a co je to ctnost.
Při konfrontaci s etickým dilematem se pomocí konkrétních etických nástrojů snažíme danou situaci analyzovat a na základě výsledků posoudit, které jednání se zdá být nejvhodnějším. Při posuzování zohledňujeme naší vlastní roli a postavení, vliv daného konání na lidi kolem nás, zvažujeme, zda je konání cnostné a morální. Pochopení a poznání etických nástrojů je důležité pro zvládnutí etických dilemat zejména v případě, kdy problém řešíme v profesním životě a naše rozhodnutí tak bude mít dopad na ostatní, v mediálním světě recipienty informace, tedy publikum. Takovýto čin je pak ideálně mravně dobrý, shodný s rozumem a výsledkem svobodné vůle.
Etika se dělí na další disciplíny, z nichž pro tuto práci důležité jsou etika mediální a žurnalistická. Tato odvětví etiky, která se rozvinula v devatenáctém století s rozmachem tisku a ve dvacátém s nástupem digitálních médií vyžadujících vlastní speciální etické kodexy, čerpají z řady filosofických principů, z klasických křesťansko-židovských hodnot, Aristotelových myšlenek o ctnosti a zlaté střední cestě a poznatků mnoha dalších filosofů, kupříkladu Immanuela Kanta nebo Johna Milla.
Žurnalistická etika
Mezi odvětví etiky patří také etika profesní, která vytváří pravidla a normy popisující jednání zástupců specifických povolání z etického hlediska. Jedná se tak o etiku normativní neboli preskriptivní – předepisující – a deontologickou. Mezi nejznámější příklad profesní etiky patří bezesporu Hippokratova přísaha, slib v minulosti skládaný lékaři zahrnující základní etické principy jejich povolání a kladoucí důraz nekonání ničeho, co by bylo z lékařského hlediska škodlivé a nesprávné.
Žurnalistická etika patří mezi nejlépe a nejpodrobněji popsané odvětví profesní etiky, a to zejména proto, že je základní esencí pro žurnalistické kodexy, tedy psané i nepsané normy používané v každodenní novinářské praxi. Etický žurnalistický kodex je souhrnným dokumentem upravujícím pravidla žurnalistické práce a jeho dodržování je základním stavebním kamenem tohoto povolání. Kodexy slouží jako vodítka pro novináře při vytváření mediálního obsahu a usnadňují rozhodování v každodenních etických otázkách. Jednotlivé redakce, mediální organizace i státní instituce disponují vlastními etickými kodexy, jejichž dodržování hraje velkou roli jak z důvodů právních, kdy kodex upravuje křehké vztahy na pomezí etiky a porušení práva (například ochrana osobních údajů ve zprávě o trestním řízení), tak z důvodů prezentace redakce či instituce samotné, která si dodržováním žurnalistických kodexů zakládá na dobrém jméně a pověsti. Takovou institucí je kupříkladu Česká televize, jejíž Kodex byl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a stanovuje „zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání závazné pro Českou televizi a její pracovníky.“¹
Preambule Kodexu České televize přímo zdůrazňuje, že ačkoli pojem „kodex“ je tradičně chápán ve svém etickém rozměru a povoluje určitou míru obecnosti pojmosloví, daný Kodex je soubor konkrétních právně vymahatelných norem a jejich nedodržení či porušení bude sankciováno. Syndikát novinářů České republiky, dobrovolné profesní sdružení novinářů, vypracoval Etický kodex novináře, soubor norem závazný pro členy Syndikátu a k jehož dobrovolnému dodržování vyzývá všechny novináře v České republice bez ohledu na jejich členství v Syndikátu.
Mezi etické problémy, se kterými se novináři denně potýkají a o kterých Etický kodex novináře pojednává, patří bezesporu způsob získání informací. Je povoleno pořídit záznam skrytou kamerou nebo jiným nahrávacím zařízením i bez předchozího informování nahrávané osoby, ale její zesměšnění už za neetické považováno je. Stejně tak Kodex pojednává o narušování soukromí, zejména v případě známých osobností, obětí trestních činů či účastníků trestního řízení a presumpce neviny. Rozebírá také klamání a s ním spojené zneužití postavení novináře v případech, kdy se žurnalista vydává za jinou osobu, aby tímto způsobem získal potřebné informace, nebo využívá svého postavení k projevení osobních názorů.
Kodex zmiňuje také úplatky, které se však liší od darů a posouzení, co úplatkem je a není, je ošemetným problémem.
Velmi důležitým bodem je vyváženost informací a nestrannost, nejzákladnější a nejstarší cíle mediálního zpravodajství objevující se již v devatenáctém století. Nevyváženost informací znamená upřednostňování určitých témat či osob nebo skupin a naopak nedostatečné informování o zbytku problému nebo dalších aktérech projednávané situace. Nedostatečné informování má velmi často za následek modelování názorů veřejnosti, zveličování části problému či protěžování určitých osob nebo skupin a naopak zastírání nebo zlehčování částí dalších a neinformování o jiných aktérech. Důležitým bodem kodexu je také zákaz plagiátorství, který se objevuje ve většině kodexů jednotlivých zpravodajských institucí či agentur. Pod plagiátorství se řadí také zprávy z neověřených zdrojů či záměrné neuvádění zdrojů informací.
Americká Hutchins Commission on Freedom of the Press (Hutchinsova komise pro svobodu tisku), založená filosofem Robertem Hutchinsem a Henrym Lucem během druhé světové války, sestavila základní etická pravidla pro média, mezi které mimo jiné patří, že: Média by měla poskytovat pravdivé, kompletní a rozumné informace, měla by sloužit jako fórum pro výměnu komentářů a kritiky a měla by recipientům předkládat pravdivý obraz společnosti, o které pojednává, včetně jejích postojů a názorů.
Propaganda
Zkreslování obrazu společnosti nebo přímo záměrná manipulace s informacemi na zakázku zadavatele pro účely ovlivnění recipientů mediálních zpráv se nazývá propaganda. Termín propaganda je v liberálně – demokratickém světě vnímán velmi negativně, a to hlavně kvůli propagandistické činnosti politických režimů, zejména totalitních. Ve Spojených státech se termín propaganda stal poměrně nepopulárním již po skončení první světové války jako důsledek masivní vládní propagandy pro podporu válečných tažení proti nepřátelskému Německu.
Druhá světová válka a praxe byrokratického socialismu takzvaného sovětského typu způsobily, že se slovo propaganda – jakožto ovlivňování mínění – stalo velmi kontroverzním i pro zbytek světa, a muselo být nahrazeno termínem novým. Autorem nového pojmenování se stal Edward Bernays, první teoretik vztahů s veřejností, který slovo pro propagandu našel nový vhodnější název public relations.
Public relations a média jsou v úzkém vztahu a žurnalista je v současném public a zejména media relations hlavním partnerem PR specialisty. Většina mediálních zpráv předkládaná publiku či čtenářům je uměle vytvořená, založená na symbióze novinářů a zaměstnanců PR, nejčastěji v osobách tiskových mluvčí nebo pracovníků tiskových oddělení organizací a institucí. Jedná se o oboustranně prospěšnou, výhodnou a tradiční spolupráci.
PR specialisté dodávají zaměstnancům médií náměty a obsah denních zpráv, uměle vytvořených informací zajišťujících prospěch firmám, pro které PR specialisté pracují. I přes nový název public relations se stále jedná o propagandu, tentokráte nikoli válečnou, nýbrž propagandu firmy, instituce, produktu nebo názoru. Je na jednotlivém novináři, aby výchozí zprávu zpracoval podle nejlepšího svědomí a za dodržení etického kodexu, ať už se jedná o kodex jeho přímého zaměstnavatele nebo Etický kodex novináře doporučovaný Syndikátem České republiky.
Závěr
Práce v médiích přináší překvapivě značné prolínání s filosofií a jejími dalšími disciplínami, zejména etikou. Pracovník médií, ať už novinář, redaktor či střihač připravující zpravodajský výstup, se denně potýká s problémy shrnutými v etických kodexech jeho zaměstnavatelů a dalších institucí a pokládá si otázky, nad kterými se zamýšleli filosofové již před stovkami let. Je to, co dělám, správné? Je to rozumné a dává to logický smysl? Je mé konání morální? Neovlivňují mnou vytvořené mediální výstupy mylně názory recipientů? Předkládají pravdivé zobrazení situací a světa? Zohledňují i další názory, nereflektují mé osobní zájmy a nediskriminují ty odlišné?
Zdroje
FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění: jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat.
TROJAN, Michal. Média a etika.
SANDBOTHE, Mike. Pragmatic Media Philosophy: Foundations of a New Discipline in the Internet Age.
POLÁKOVÁ, Eva a Zuzana MASARYKOVÁ. Etika mediálnej komunikácie v on-line prostredí.
Společnost Samsung na minulém MWC v Barceloně představila HomeSync Media Hub s Androidem Jelly Bean a podporou cloudového úložiště, nechybí ani interní kapacita o velikosti 1 gigabajt. K chytrému televizoru ho připojíte klasicky, tedy přes HDMI (v 1.4) kabel, externí disky či USB flash paměti připojíte do dvou USB 3.0 portů umístěných přímo na těle přístroje.
Interní disk můžete plnit i přímo z počítače připojeného pomocí microUSB konektoru. Nechybí ani bezdrátová rozhraní WiFi či Bluetooth. Tato novinka však nebude o zařízení samotném, nýbrž o jeho kompatibilitě.
Zařízení je primárně určeno pro řadu Samsung Galaxy, dnes v tiskové zprávě jihokorejský Samsung uvedl, že se stává multimediální zařízení kompatibilní víceméně se všemi smartphony s operačním systémem Android Jelly Bean a vyšším. Za zmínku stojí například HTC One či Sony Xperia Z.
Co všechno tento multimediální produkt umí a nabídne? S HomeSync Media Hubem si vychutnáte ty nejlepší Android hry, videa a hudbu, nebo můžete procházet fotografie na vašem domácím televizoru, pro maximální zážitek je možné sledovat FHD (Full HD) videa. Můžete použít vaše mobilní zařízení jako dálkové ovládání, se snadným ovládáním dalších kompatibilních zařízení.
Využijte plnou sílu Androidu, zkušenosti s přístupem na jiná zařízení a služby od společnosti Samsung, jako je Samsung Apps, Media Hub a Video Hub, jakož i služeb Google – Google Play či YouTube. V kreativitě se zde meze nekladou.
Samsung HomeSync Media Hub je založen na výkonném dvoujádrovém procesoru GAIA Cortex A15 s frekvencí 1.7 GHz, který je doplněn o 1 GB DDR3 operační paměti, 8 GB eMMC a 1 TB pevný disk. Jako operační systém je zde použitý opět Google Android Jelly Bean. Z bezdrátových technologií poskytuje zmíněné WiFi 802.11 a/b/g/n v pásmech 2,4 a 5 GHz a Bluetooth ve verzi 4.0.
Z možností připojení můžete využít také rychlý Gigabit Ethernet, 2x USB 3.0, microUSB, HDMI 1.4 nebo optický audio výstup. Rozměry zařízení jsou 183,5 x 135,8 x 29,9 mm a hmotnost 730 gramů. Na českém trhu se zařízení prodává za přibližně 8 500 Kč s DPH.
