Počítačový herní svět se díky stále větším nárokům hráčů na kvalitu postupně dostal do fáze, kdy je občas složité rozpoznat hru od reality. Zejména statické obrazy se díky grafickým designérům a programátorům jeví reálnější, než některé fotky pořízené v běžném životě. Přesto se na sklonku nového tisíciletí objevil herní žánr daleko od skutečnosti, kde vzhled jakoby kreslený tužkou hraje stále prim. Jaké jsou důvody udržitelnosti těchto animovaných her na trhu a jaká je síla této jednoduchosti?
Největší pokrok ve světě her je u akčních first-person shooters, strategických a RPG žánrů. Zde se totiž hráč ztotožňuje se svým herním obrazem. Čím dokonalejší se mu naskytne pohled na jeho vlastní obraz, ideálně ve 3D, tím větší je zalíbení ve hře.
Ať již se jedná o pohled do přírody, jízdu ve vozidle či kontakt s jinými postavami ve hře, má skutečné pojetí o mnoho snazší přijatelnost mezi uživateli. Na druhou stranu se ovšem jedná o nejnáročnější ze všech grafických módů, jelikož je vyžadován odpovídající scaling, textury, modelování a nekonečný souhrn dalších věcí dohromady prezentující výsledný obraz imitující 3D zobrazení. S náročností tvůrčí je zároveň spojena i potřeba kvalitních a silných hardwarových součástí, díky kterým může dojít k renderování výsledného produktu.
Série Call of Duty nebo Battlefield je válečná pecka
Příklady photorealismu budiž série Call of Duty nebo Battlefield, kdy se hráč vydává do válečného prostředí v období od 2. světové války až po vzdálenou budoucnost. Právě futuristická realita má největší potřebu kvalitního zobrazení, aby se nejednalo o pouhé doplňky například ve výzbroji, ale o skutečná a detailně propracovaná zařízení.
Příklady photorealismu budí herní série Battlefield
Podobné grafické vlastnosti v sobě skrývají také například Max Payne 3 nebo rovněž třetí vydání Crysis. Všechny prvky odpovídají životní velikosti, nic nesmí vyčnívat a působit rušivě, stejně tak hladké a jemné by měly být i akční scény plné výbuchů a osobních soubojů.
Při těchto situacích jde pro změnu do pozadí interface, tedy navigace a stavové ukazatele ohledně postavy jako stav životů, síla nebo třeba zbraňový arsenal, který má hráč k dispozici. Cílem je dosáhnout efektu jakoby hráč byl v kině a byl maximálně vtažen do děje, což samo o sobě působí dost skutečně. Bohužel však v sobě mají hry často naprogramované neviditelné zdi, které hráči brání v neomezeném pohybu prostředím.
Série GTA je hráčským idolem, svět je prostě jen váš
Toto omezení maže série GTA, která je kapitolou sama o sobě. Hráči je umožněno krom tradičního plnění misí také volně se pohybovat po otevřeném světě. Přidává se tím obrovské spektrum možností vlastního vyplnění herního času a s ním spojené objemné grafické ztvárnění všech součástí běžného života od vozidel a dalších dopravních prostředků, přes ulice, domy, parky, až po jednotlivé součásti interiérů. Právě svoboda ve hře udělala z tohoto titulu jednu z nejoblíbenějších her vůbec.
Hráčská série GTA nabízí prostor pro akci
Další z mnoha aktuálních her, které tuto formu grafiky prezentují, jsou například Far Cry 4, Assassin’s Creed, Tomb Raider či Rainbow Six.
Úplně opačný herní pohled pak nabízí hry založené na grafickém principu cel shading. Ten je totiž nepoměrově jednodušší na zpracování a většinou se tak vyskytuje u online zábavy. Grafika totiž vypadá jako z komiksů, kreslená pestrými pastelkami a vystínovaná slabším odstínem barev namísto různých stupňů šedi. Jednoduchost těchto her či samotných videosekvencí však necílí primárně na děti, jak by se mohlo zdát. Jedná se často o náročné strategické hry, které vyžadují značnou zralost hráče.
Tím je ovšem zaručeno udržení odstupu od samotného dění ve hře. Nebude mezi hráči neznalý klasického oblíbeného Bombermana, respektive jak zní jeho originální evropský název Dyna Blaster. Jde o postavičku hrdiny kladoucího bomby ke zničení stěn v bludišti a protivníků, díky čemuž se snaží o záchranu své galaxie před zničením. Série v poslední době doznala spoustu změn mimo jiné i s více realistickou grafikou. Původní verze však byla průkopnická ve využití cel shadingu.
Vzhledem k odvození tohoto grafického stylu od komiksů, tady vznikl jeho hantýrkový název toon shading, nebude překvapením, že se právě komiksy staly předlohou nejedné hry, jako například X-Men Legends nebo Teenage Munant Ninja Turtles. Skvělé podání pak vyloženě založené na komiksu prezentuje hra XIII, kde animace pro mise začínaly a končily z obrazovky připomínající komiksovou knížku. Navíc všechny doprovodné zvukové efekty byly vypsány na obrazovce.
Mezi známé komiksové hry patří také X-Men Legends
Nejnověji se cel shading používá u her na internetu, vzhledem k jejich relativně menší náročnosti na servery. Z klasických her se pak na tuto platformu krátkodobě přesunul například Age of Empires, který měl ve své standardní verzi oblibu nečekaných rozměrů. Právě pro svou jednoduchost jsou z online her nejoblíbenější různé verze karetních her, které nabízí kromě hry proti skutečným hráčům také možnost dlouhodobého rozvoje postavy. Kvalitní grafiku statického karetního prostředí jako jsou poker nebo blackjack pak rozšiřují atraktivní animace u rulety nebo všemožných automatů, čímž vzniká grafická nápaditá možnost velkého herního vyžití.
Vůbec nejlépe hodnocenou hrou je ikonická série The Legend of Zelda umožňující relativní herní volnost stejně jako například Crackdown, kde naopak bylo třeba zachránit svět z pohledu superpolicisty. Vzhledem k velmi silné základně tohoto grafického designu v Japonsku, kde má díky anime nespočet fanoušků, nebude překvapením ani úspěch u Okami, hry kombinující několik japonských mýtů a legend. Bohyně slunce Amaterasu se ve hře transformovala do bílého vlka, jehož postavou je vykonávána snaha o záchranu mystického Japonska před zlými démony. Notnou porci zábavy přinesla také nedávno vydaná epizodická adventura The Walking Dead, založená na stejnojmenné komiksové sérii.
Výhodu oproti photorealismu nabízí toon shading zejména v jednoznačném grafickém oproštění od reality. Tím může mozek stále brát v potaz relaxační a zábavnou formu hry, namísto tlaku na vcítění vlastní osoby do kůže herní postavy, které se ne vždy musí dařit zcela úspěšně a může dojít k přenosu na psychiku hráče.
