Nyní záleží na implementaci
Nyní musíme počkat na konkrétní podobu implementace administrativou v ČR. Na té bude záviset, jak moc tato legislativa poškodí malé české a evropské firmy, jak to omezí konkurenceschopnost českých firem, konkurenceschopnost EU a jak to sníží HDP. Velcí hráči jako YouTube nebo Google se přizpůsobí, ale pro malé a střední firmy to může být likvidační, zejména v případě špatné či příliš restriktivní implementace. Zvlášť v kontextu nedávno schválené vládní koncepce Digitální Česko, která je na inovativních technologických firmách postavena, jde o velký krok zpět.
Dopad směrnice v oblasti filtrování obsahu
Technologie pro filtrování obsahu, které směrnice vyžaduje, v tuto chvíli neexistují. Ta šíře, kterou by musel pokrýt, je totiž obrovská a neustále se zvětšuje, mění, posouvá. Neexistuje například žádný upload filter, spolehlivě identifikující autorsky chráněné výkresy v Autocadu, systém pro identifikaci modelů do 3D tiskáren, modelů do různých počítačových her, schémata elektrických obvodů, databázová schémata, DTP výkresy, finanční záznamy, geografické údaje, vektorové grafiky, textury, matematické rovnice, balíčky programů pro různé operační systémy, meteorologické databáze, biomedicínská data, chemické záznamy, programovací jazyky atd.
Pro každý tento typ souborů by bylo nutné vyvinout systém podobný YouTube Content ID. Google tento jeden systém vyvíjel 12 let, s náklady přesahujícími 2,2 mld Kč. Náklady pro každý jednotlivý filtr by se pohybovaly v podobných řádech. Směrnice obsahuje, že filtr musí být „dostatečně dobrý“, výsledná podoba filtru bude záležet na lokálních implementacích v každém jednotlivém státě EU a na lokální rozhodovací praxi soudů v konkrétním státě. Internetové společnosti budou povinny řešit všechny tyto možnosti, nebo na trhu EU vůbec nepůsobit.
Kterých firem se to dotýká?
Bohužel neexistuje aktuální dopadová studie. Poslední je z roku 2016 a váže se k úplně jiné verzi směrnice, než jaká byla nakonec schválena. Směrnice se ale nepochybně dotkne velkého množství firem, které si to doposud ani neuvědomily. U řady firem to také výrazně omezí jejich rozvoj. Přechod na sdílení multimediálního obsahu je budoucností internetových služeb. Čím více ovšem budou firmy inovovat a přecházet na multimediální obsah, tím více se jich článek 13 bude dotýkat a budou narážet na velmi těžko řešitelné problémy.
Dá se to očekávat mimo jiné u těchto firem:
- Diskusní fóra s možností vkládání multimediálního obsahu: mimibazar.cz (fotoalba, video galerie), nyx.cz, okoun.cz, emimino.cz apod.
- Uživatelské obsahové weby – např. weby sdílející videa s recepty.
- Fotografické galerie: například rajce.net, zonerama.com, galerie.cz apod.
- Obsahové weby: blogovací platformy, systémy pro vytváření webových stránek, webnode.cz, webgarden.cz, estranky.cz apod.
- Platformy pro sdílení podkladů a schémat pro konstruktérský software: bimobject.com , modely do 3D tiskáren a Autocad výkresy.
- Redakční systémy: existuje spousta platforem na podobném principu jako Wikipedia, které ale nejsou encyklopedie (samotné encyklopedie jako Wikipedia mají výjimku), každá počítačová hra, kniha či software má komunitní stránky, obsahující mnoho multimediálního obsahu a návodů, které budou autorskými díly) – tedy všechny „komerční wikipedie“ pro fanoušky filmů, knih, atd. viz wikia.com/explore.
- Redakční systémy: wordpress.com, cs.wix.com, tumblr.com, wiki.gentoo.org.
- Platformy pro sdílení úprav/modů pro počítačové hry a veškerý jiny software: jde o příklad předchozího , nexusmods.com/games , modland.net/euro-truck-simulator-2/.
- Nové startupy: v aktuální směrnici výjimku nemají a často jsou postaveny na moderních technologiích a článek 13 se na ně bude vztahovat. Bohužel se nikdy nedozvíme, kolik služeb a firem v EU kvůli této nové směrnici ani nevzniklo. Jedno je ale jisté, firmy jako Facebook už v EU nevzniknou.
