Součástí nákladů na fungování bitcoinu je spotřeba elektrické energie na těžení nových bitcoinů. Dolování bitcoinu v roce 2017 spotřebovalo více elektrické energie než jaká byla spotřeba 20 evropských zemí.
Podíváme se na celosvětové porovnání
Při celosvětovém porovnání v roce 2017 byla spotřeba energie na dolování bitcoinu větší, než spotřeba elektrické energie ve 159 zemích. Mezi země, u kterých při porovnání jejich celkové spotřeby elektrické energie a celkového objemu elektrické energie spotřebovaného na těžení bitcoinu je spotřeba energie na dolování bitcoinu vyšší, patřilo Irsko, Chorvatsko, Srbsko, Slovensko a Island.
Na začátku listopadu 2017 podle odhadů bitcoin spotřeboval 25,76 TWh elektřiny za rok. Kdyby byl bitcoin zemí, podle v té době aktuálního žebříčku spotřeby energie by se umístil na 68. místě, těsně za Ománem. Energie spotřebovaná na těžbu bitcoinu by tak pokryla asi 36 % elektrické energie spotřebované v roce 2016 v Česku.

Začátkem roku 2018 vyžadovalo ověření jedné transakce bitcoinem stejné množství energie jako 465 tisíc plateb kartou VISA.
Zastánci bitcoinu ale argumentují, že energetická náročnost má smysl sama o sobě, neboť brání snahám manipulovat s údaji v blockchainu. Taková operace by byla příliš finančně nákladná. Podle popularizátora bitcoinu Andrease Antonopoulose ve srovnání s energetickou náročností současného finančního sektoru, kam by se počítaly i náklady na provoz centrál bank či tisk a rozvoz bankovek, údajně stále nejde o tak vysoká čísla.
Bitcoin i další digitální měny přírodní pohromou
Kvůli vysoké spotřebě pro jejich těžení jsou podle amerického ekonoma Nouriela Roubiniho nejen bitcoin i další digitální měny přírodní pohromou.
Je nutno ovšem dodat, že podle analýzy z roku 2019 pochází 74 % výpočetního výkonu vynaloženého na těžbu bitcoinu z obnovitelných zdrojů. Okolo 60-70 % vytěžených bitcoinů pochází z Činy, která sice získává více než dvě třetiny energie z uhelných elektráren, nicméně těžení bitcoinu se v Číně odehrává především v oblastech bohatých na větrnou a vodní energii. 80 % těžby se koncentruje v provincii S’-čchuan bohatou na hydroelektrárny. Těžení v těchto oblastech absorbuje nadprodukci hydroenergie, která by jinak přišla na zmar. Těžbě bitcoinu v ostatních zemích také dominují obnovitelné zdroje. Island (100 %), Québec (99,8 %), Britská Kolumbie (98,4 %), Norsko (98 %).
Objevují se však i optimističtější názory, které tvrdí, že energická spotřeba bitcoinu již více neporoste, naopak bude klesat. První půlka argumentace se opírá fakt, že s rostoucím zájmem lidí se zvyšuje výpočetní výkon (spotřeba energie) a v závislosti na tom i náročnost těžby tak, aby k ověření jednoho bloku docházelo vždy jednou za 10 minut. Druhá půlka argumentace se opírá o tzv. halving, tj. pravidelné půlení odměny (od roku 2016 je 12,5 BTC) za ověření bloku, ke kterému dochází každé čtyři roky.
V srpnu 2019 náklady na energii snižovaly zisk z těžby bitcoinu v průměru o 48,1 %. Pokud při dalším halvingu (z 12,5 na 6,25 BTC) v květnu 2020 nestoupne cena bitcoinu alespoň na 20 tisíc dolarů, spotřebovaná energie se pravděpodobně sníží. V ten moment se těžařům těžba příliš nevyplatí.
Vznik elektroodpadu
Podle studie vědců Alexe de Vriese a Christiana Stolle těžaři bitcoinu ročně vyprodukují 30 700 tun elektronického odpadu. V průměru na jednu transakci připadá vznik 272 gramů elektroodpadu, a to v důsledku zastarávání počítačů užívaných pro těžbu. Jejich průměrná životnost činí méně než 15 měsíců, užívají vysoce specializované ASIC čipy, které po zastarání nemají jiné využití.