Wikipedie (anglicky a v mnoha dalších jazycích Wikipedia; název vznikl ze slov wiki a encyclopedia) je mnohojazyčná webová encyklopedie se svobodným (otevřeným) obsahem, na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa. Jejím cílem je tvorba a celosvětové šíření volně přístupných encyklopedických informací. Wikipedie existuje ve více než 270 jazykových verzích různého rozsahu, přičemž rozsah zhruba třetiny z nich je spíše symbolický.
Wikipedie je jedním z projektů nadace Wikimedia, s nimiž je vzájemně provázána. Ke koordinaci jednotlivých „wikiprojektů“ slouží projekt Meta-Wiki.
Wikipedie funguje na principu tzv. wiki, což znamená, že nový článek může vložit a libovolný článek může změnit (ať už pouze opravit překlep, zkorigovat věcnou chybu, článek výrazně rozšířit nebo zcela přepsat) takřka kdokoli s přístupem na web. Tato otevřenost ovšem s sebou nese také riziko nepřesností či tzv. vandalismu. Jedním ze základních pravidel prosazovaných uživateli je tzv. nezaujatý úhel pohledu – články musí nezaujatě prezentovat všechny podstatné názory na příslušné téma, aniž by některý vydávaly za jedinou objektivní pravdu. Požadavek na ověřitelnost údajů v článcích je uplatňován zejména u kontroverzních údajů a témat.
Wikipedie je mnohojazyčná webová encyklopedie se svobodným obsahem
Wikipedie jako taková vznikla 15. ledna 2001
Zárodek Wikipedie vznikl v roce 1995, kdy programátor Ward Cunningham založil webové stránky nazvané WikiWikiWeb, které mohl upravovat každý jejich návštěvník – od té doby se podobných systémů, dnes označovaných jako wiki (havajské slovo pro „rychlý“, míněno stránky, na kterých může návštěvník cokoliv rychle opravit) objevilo velké množství. Velmi často jsou používány např. jako vnitrofiremní báze znalostí.
Jimmy Wales: „ Pamatuji si na ten první den. Kliknul jsem na odkaz „Editovat“ a napsal „Hello World“. “
— Jimmy Wales
Wikipedie jako taková vznikla 15. ledna 2001 jako doplňkový projekt k dnes již neexistující encyklopedii Nupedia, do které mohli přispívat jen odborníci. Zakladateli obou projektů byli Američané Jimmy Wales (přezdívaný Jimbo), internetový podnikatel, a Larry Sanger, filosof a informatik, který brzy z Wikipedie odešel. Wales 20. června 2003 založil podle zákonů státu Florida (USA) neziskovou nadaci Wikimedia, na kterou převedl autorská a vlastnická práva související s Wikipedií i sesterskými projekty. Sanger na konci roku 2004 rozpoutal diskusi článkem, v němž kritizoval anti-elitářství, které od spolupráce odrazuje experty, a v roce 2006 založil vlastní projekt Citizendium, který má tento nedostatek napravovat.
Každý den obslouží přibližně 60 milionů požadavků
Popularita Wikipedie vytrvale roste. Postupně vedle ní vzniklo také několik sesterských projektů. Wikipedie patří mezi nejpopulárnější referenční stránky na webu, každý den obslouží přibližně 60 milionů požadavků. V počtu návštěv byla v červnu 2013 na 7. místě mezi všemi internetovými stránkami. Německá verze Wikipedie byla vydána na CD a tisícistránkový výběr asi 20 000 článků německé Wikipedie byl ve spolupráci s respektovanou vydavatelskou skupinou Bertelsmann v září 2008 vydán také knižně Das Wikipedia-Lexikon in einem Band. Na Internetu existuje velké množství serverů, které kopii obsahu Wikipedie nabízejí za podmínek licence GFDL.
V květnu 2005 obsahovala Wikipedie dohromady přibližně 1,5 milionu článků, v listopadu 2006 přes 5,6 milionů a v dubnu 2008 již přes 10 milionů článků. V lednu 2019 měla Wikipedie přes 49,3 milionu článků. V roce 2011 proběhl fundraising a Wikipedie tak získala 20 milionů dolarů na svůj provoz a zůstává tak dále bez reklamních prostorů.
Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze otevírá jako první v České republice špičkové pracoviště pro studium informační bezpečnosti, které povede jeden z nejlepších odborníků na IT bezpečnost. Fakulta tak reaguje na potřeby moderní společnosti a nedostatek těchto odborníků v praxi.
V současné době je informační bezpečnost skloňována ve všech směrech, týká se jak jednotlivců, tak i celých firem. Hrozba zneužití citlivých informací uložených v počítačích, které jsou připojeny k internetu, se stále více zvyšuje. Proto je čím dál více potřeba řešit informační bezpečnost. Problém vzniká v nedostatku IT odborníků, kteří se na kybernetickou bezpečnost specializují.
ČVUT otevírá špičkové pracoviště pro studium informační bezpečnosti
Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze proto jako první fakulta v České republice založila specializované pracoviště pro studium bezpečnosti IT technologií – Katedru informační bezpečnosti. Vznik katedry je výsledkem několikaletého úsilí v realizaci výzkumu a výuky v oblasti IT bezpečnosti. Cílem nové katedry je nabízet rychlejší a dynamický rozvoj aktuálně žádaných bezpečnostních studijních programů a zaměření. Katedru povede prof. Ing. Róbert Lórencz, CSc., který je jedním z nejlepších odborníků na IT bezpečnost a zároveň je soudním znalcem v oblasti počítačové bezpečnosti.
Katedra informační bezpečnosti
Katedru informační bezpečnosti se bude specializovat na síťovou a systémovou bezpečnost, kryptologii, hardwarovou a softwarovou bezpečnost, a to jak v bakalářském, magisterském, ale i doktorském studiu. „Výsledkem v pedagogické oblasti bude především absolvent, který bude odborníkem v oboru informační bezpečnosti a bude splňovat náročné požadavky praxe. Ve vědecko-výzkumné oblasti budeme rozvíjet nové oblasti výzkumu, které nabývají v současnosti na důležitosti, jako jsou například detekce hardwarových trojských koňů, bezpečné generování kryptografických klíčů nebo sofistikované analýzy založené na postranních kanálech,“ říká vedoucí katedry prof. Ing. Róbert Lórencz, CSc.
V současné době nabízí nová katedra čtyři profesionální laboratoře – Hardwarovou laboratoř, Laboratoř RFID, Laboratoř forenzní analýzy, Laboratoř etického hackování. V blízké době se plánuje ve spolupráci s Fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze vybudovat Laboratoř kybernetické bezpečnosti jaderných zařízení.
Fakulta tím otevírá nové studijní a vědecko-výzkumné možnosti
V rámci zahraniční spolupráce katedra již navázala i oficiální spolupráci s německou Bochumskou univerzitou a francouzskou univerzitou Jean Monnet v Saint-Étienne. Fakulta tím otevírá nové studijní a vědecko-výzkumné možnosti pro své studenty i pracovníky. „Naším cílem je vybudovat na fakultě jedinečný národní uzel pro kybernetickou bezpečnost,” říká děkan fakulty doc. RNDr. Ing. Marcel Jiřina, Ph.D.
Fakulta informačních technologií ČVUT je nejmladší fakultou podobného zaměření v Česku a zároveň nejmladší fakultou ČVUT v Praze, kde působí od roku 2009. Zaměřuje se na nejmodernější oblasti informatiky a informačních technologií. Nabízí moderní bakalářský, magisterský a doktorský studijní program Informatika. Velký zájem uchazečů o studium umožňuje dynamický rozvoj a výběrovost.
Jak napsat kvalitní bakalářskou práci? Psaní závěrečné práce je pro většinu studentů pořádný oříšek. Zároveň je to velká výzva, kterou je třeba překonat pro dokončení studia na VŠ.
Obzvlášť psaní bakalářky vám dá pěkně zabrat. Oproti diplomové či disertační práci je bakalářka kratší, méně náročná na obsah a nemusí obsahovat váš vlastní výzkum. Proč je tedy psaní bakalářky náročnější? Jedná se totiž o vaši první velkou práci, kterou kdy napíšete a než práci dokončíte, čeká vás spousta přepisování a oprav. Abyste se vyhnuli zbytečným chybám, přinášíme vám návod, jak takovou bakalářskou práci sepsat.
Ještě než začnete
Na úplném začátku před vámi stojí dva důležité úkoly. Zaprvé musíte najít učitele, u kterého budete práci psát. Tady je třeba být dostatečně rychlý a s výběrem nemeškat. Ihned na začátku třetího ročníku si vyberte obor, ze kterého budete psát a k němu příslušného vedoucího. Pokud tak neučiníte, může se stát, že vám bude obor i učitel přidělen a vy se budete muset s tématem smířit. Pokud tedy máte vybraného profesora, je na čase vybrat téma. Téma totiž můžete navrhnout vy sami, pokud se však vašemu školiteli nebude líbit, budete muset téma změnit. Vždy se snažte vybrat téma, které zajímá vás samotné.
Výzva dospělosti. Jak napsat kvalitní bakalářskou práci?
Mám téma, co dál?
Pakliže máte vhodné téma, je na čase podniknout další krok. Tím je naformátování práce dle norem vaší univerzity. Tyto normy jsou většinou dostupné na internetu či v knihovně a vy je musíte řádně prostudovat. Týkají se především formální stránky práce jako jsou odstavce, řádkování, číslování stránek, číslování kapitol a podobně. Je to zkrátka návod, jak by měla vaše práce vypadat a vy jej musíte respektovat. Ještě před vlastním psaním textu nastavte vše potřebné tak, abyste se tím nemuseli zdržovat na konci ročníku.
Mám vše nastaveno, můžu již psát?
Ve své podstatě ano. Ještě si však dobře promyslete strukturu vašeho díla. Bakalářská práce by měla mít okolo 4 kapitol, počet stránek je pak dán v závislosti na vaší univerzitě (většinou okolo třiceti). Představte si, že píšete bakalářskou práci na téma prasečí chřipka. Pak by vaše práce mohla mít následující kapitoly: Původci onemocnění, Příčiny, Projevy a Léčba. Názvy kapitol je dobré konzultovat s vaším vedoucím. Než začnete psát, je dobré přečíst si některé nevědecké články o vašem tématu, které jsou k dispozici na internetu a v češtině. Tyto články vás vnesou do základní problematiky a vy budete více v obraze.
Zdroje a citace
Pokud víte přesně o čem psát, tak s chutí do toho! Vaší hlavní oázou informací budou vědecké články, které najdete na internetu. Dostat se k nim může být poněkud složité. Můžete využít volně dostupné vědecké databáze, jako je Googlescholar či Researchgate. Tam najdete pouze omezené množství informací a nejspíše vám tyto databáze nebudou stačit. Druhou možností jsou placené databáze, ke kterým však máte přístup zdarma, jelikož je platí vaše univerzita. Příkladem těchto databází je Web of Science, Sciencedirect a ProQuest. K těmto databázím se dostanete skrze vaší školní knihovnu či v pohodlí vašeho domova přes vzdálený přístup.
Teď můžete konečně začít psát (úvod a závěr nechte na konec). Nezapomeňte, že každý odstavec by měl být řádně odcitován. Citace slouží k ověření pravdivosti informací a také k projevení vděku, respektu a úcty autorům. Citace rozhodně nevytvářejte ručně, nýbrž využijte některý ze speciálních citačních generátorů. Nejlepším takovým generátorem v Česku jsou citace.com, které poskytují službu CitacePro, která je asi tou nejlepší na trhu u nás, jelikož se řídí dle normy ČSN ISO 690. Citujte ihned a vše. Nic neodkládejte, nemuselo by se vám to vyplatit. Celé znění citace vkládejte na konec vašeho dokumentu. Také se s vaším vedoucím domluvte, jaké vyžaduje odkazy na citace v samotném textu. Někteří chtějí čísla, jiní zase jména autorů s roky vydání.
Co nedělat
Nečerpejte ze skript, nevědeckých článků a učebnic.
Nekopírujte texty doslovně (především u česky psaných článků, ale těch bude minimum).
Neodkládejte citování v textu.
Nepište práci v průběhu zkoušek (pokud to není nutné).
Nekopírujte cizí práce.
Pokud danou informaci nenajdete po alespoň půl hodině hledání, už se s ní dále nezabývejte.
Nepoužívejte články starší 15 let (pokud se však nejedná o kapitolu z historie).
Psaní rozhodně neodkládejte na poslední chvíli. Ideální je začít již zimním semestru třetího ročníku, ve kterém byste měli napsat alespoň půlku práce. V průběhu psání komunikujte s vaším školitelem, abyste práci napsali dle jeho požadavků. Zároveň tím ukážete, že vám není práce lhostejná a máte zájme o studium. Než pošlete váš výtvor na konečné zkontrolování, vše si alespoň 2x znovu přečtěte. Jistě odhalíte nedostatky a chyby, které jste předtím neviděli.
Zjistěte, zda máte dostatečně zabezpečenou aplikaci či webovou stránku. Věděli jste, že každý den jsou vaše mobilní či webové aplikace pod hrozbou hackerských útoků? Kdykoliv mohou být odcizeny vaše interní citlivé informace, kdykoliv může být narušena bezpečnost vašich aplikací, kdykoliv můžete o vše přijít.
Únik dat ohrožuje každého! A průměrná výše ztráty dat se může vyšplhat až k miliónům korun. Pokud tedy nechcete přijít o žádná data nebo ohrožovat bezpečnost svých uživatelů, rozhodně se spolehněte na nástroje penetračního testování.
Nespoléhejte se na náhodu, ale na penetrační testování!
Proč je penetrační testování důležité? Webové programy a aplikace jsou doslova zlatou bránou k citlivým firemním, ale i osobním údajům. Pro útočníky je to neodolatelné lákadlo. Získáním takových informací si totiž mohou přijít na velmi slušné peníze. Ovšem pro vás to znamená jediné – ztrátu bezpečnosti i důležitých informací. Bezpečnost webových stránek, programů i aplikací musí být proto pro vás prioritou číslo jedna! V tomto ohledu se neodpouští kompromisy!
Nespoléhejte na strýčka náhodu, ale na penetrační testování
Spousta firem podceňuje bezpečnost svých informací
Nebuďte jednou z nich. Až 70 % webových stránek a aplikací mají obrovské mezery v bezpečnosti
Podle nejnovějších průzkumů má až 70 % všech webových stránek a aplikací obrovské bezpečností mezery. Stačil by jeden zkušenější útočník a všechna vaše data mohou být nenávratně ztracena. Představte si, že byste ze dne na den přišli o všechny faktury, e-maily, kontakty, interní informace, cenné postupy, firemní know-how nebo třeba patenty. O všechno! Nedejte proto útočníkům žádnou šanci! Chraňte si to nejcennější, co v současnosti máte.
Proč je vhodné testování?
Penetrační testování se provádí již řadu let, a to především pro vás! Cílem je zabezpečit vaše webové stránky, aplikace a programy, aby nedošlo k nechtěnému úniku dat! Pro penetrační testování se nejčastěji používají programy Metasploit, Nessus Vulnerability Scanner, Nmap, Burp Suite, Owasp ZAP, SQLmap, Kali Linux a Jawfish. To jsou totiž ty samé nástroje, které používají i hackeři. Nic nenechejte náhodě! Sebemenší chyby se neodpouští! Ztráty totiž nejsou zanedbatelné.
Jak probíhá penetrační test?
Pomocí různých nástrojů se testuje vše, u čeho hrozí potenciální riziko průniku. Ať už jsou to veřejné webové stránky, interní servery, e-mailové schránky, přístupová hesla či různé aplikace a programy. To všechno je potřeba otestovat! Prvním krokem je určení správného druhu testu, rozsahu a způsobu testování. Během testování je dobré se zaměřit i na zdánlivé banality, proto je potřeba nejprve zvolit správnou strategii. Během samotného testování se vždy kombinují automatizované i manuální techniky.
Pro penetrační testování jsou vhodné tyto nástroje: Metasploit, Nessus Vulnerability Scanner, Nmap, Burp Suite, Owasp ZAP, SQLmap, Kali Linux a Jawfish.
Jaké problémy vám pomůže penetrační testování odhalit?
Díky penetračnímu testování dokážete odhalit slabá místa ve vašich interních softwarech či online programech. Pokud během testu najdete skulinku, která by mohla být potenciálně nebezpečná, je vhodné na ní provést sérii testů, která má za úkol ověřit možnost jejího zneužití. Navíc může penetrační test odhalit i dodatečné cíle, které původně nejevily žádné možnosti zneužití. Nedejte útočníkům žádnou šanci! Nenechávejte své informace nechráněné. Vsaďte na penetrační testování!
Jaká je úloha filosofie při práci v médiích? Přinášejí každodenní novinky ze světa, utvářejí názory, ovlivňují myšlení mas a jednotlivců, vyvolávají emoce, sestavují iluzi světa kolem nás předkládanou pomocí pečlivě zvolených slov, obrazů a zvuků.
Úvod – moderní média
Moderní média mají v dnešní době nesmírný význam. Přinášejí každodenní novinky ze světa, utvářejí názory, ovlivňují myšlení mas a jednotlivců, vyvolávají emoce, sestavují iluzi světa kolem nás předkládanou pomocí pečlivě zvolených slov, obrazů a zvuků. Hlavní složkou mediální zprávy je informace, která se stala nejhodnotnějším zbožím. Média přenáší informace pomocí důkladně vybraného způsobu a v detailně upravené formě ke spotřebitelům a konzumentům mediálního obsahu tak, aby zanechaly co největší – kýžený – dopad, ať už se jedná o zprostředkování zábavy, odborné informace, vyvolání zájmu či emoce, nutkání k nákupu, přiklonění se k názoru a podobně.
V dnešním světě je předním cílem médií oslovení co největší skupiny – publika – a přenesení co největšího počtu informací v co nejkratším čase. Hovoříme tak o mediích masových, mezi jejichž hlavní charakteristiku patří zprostředkovaná jednostranná komunikace k širokým masám, kde zprostředkovatelem je odborná mediální organizace či instituce. Masová média mají hlavní a klíčový podíl na zajišťování komunikace ve veřejné sféře, a přispívají tak – mimo výše uvedené – k rozvoji, proměnám a nastolování kultury, sdílených hodnot, symbolů, významů a výkladů světa.
Moderní média. Jaká je úloha filosofie při práci v médiích?
Filosofie a média
Filosofie médií se začala formovat ve druhé polovině dvacátého století jako odpověď na otázky, které přinesl rozmach komunikačních technologií. Filosofové, kupříkladu Walter Benjamin, Marshall McLuhan, Vilém Flusser nebo Günther Anders, se začali zabývat vlivem nových komunikačních kanálů, obsahem přenášených informací a jejich efektů na publikum.
Filosofie médií zkoumá média a mediální produkty jak z pohledu logiky a etiky, tak z pohledu lingvistického. Pracuje s úvahami o jazyce, písmu a myšlení obrazem, zkoumá použití různých materiálů a technik. Pojednává o vztazích mezi formou a látkou, smyslem a smysly. Klade otázky ohledně vztahu mediálna a estetična, reflexe, racionální argumentace a diskuze, hledání pravdivého poznání, pravdivého zobrazování světa a kritiky běžné mediální a umělecké praxe.
Etika v médiích
Filosofická etika je vědou o morálním jednání a zkoumání morálky, nazývá se také přímo teorií morálky a usiluje o zdůvodnění morálky jako takové. Hledá odpovědi na otázky co je dobré, jak a proč je vhodné jednat a konat a co je to ctnost.
Při konfrontaci s etickým dilematem se pomocí konkrétních etických nástrojů snažíme danou situaci analyzovat a na základě výsledků posoudit, které jednání se zdá být nejvhodnějším. Při posuzování zohledňujeme naší vlastní roli a postavení, vliv daného konání na lidi kolem nás, zvažujeme, zda je konání cnostné a morální. Pochopení a poznání etických nástrojů je důležité pro zvládnutí etických dilemat zejména v případě, kdy problém řešíme v profesním životě a naše rozhodnutí tak bude mít dopad na ostatní, v mediálním světě recipienty informace, tedy publikum. Takovýto čin je pak ideálně mravně dobrý, shodný s rozumem a výsledkem svobodné vůle.
Etika se dělí na další disciplíny, z nichž pro tuto práci důležité jsou etika mediální a žurnalistická. Tato odvětví etiky, která se rozvinula v devatenáctém století s rozmachem tisku a ve dvacátém s nástupem digitálních médií vyžadujících vlastní speciální etické kodexy, čerpají z řady filosofických principů, z klasických křesťansko-židovských hodnot, Aristotelových myšlenek o ctnosti a zlaté střední cestě a poznatků mnoha dalších filosofů, kupříkladu Immanuela Kanta nebo Johna Milla.
Žurnalistická etika
Mezi odvětví etiky patří také etika profesní, která vytváří pravidla a normy popisující jednání zástupců specifických povolání z etického hlediska. Jedná se tak o etiku normativní neboli preskriptivní – předepisující – a deontologickou. Mezi nejznámější příklad profesní etiky patří bezesporu Hippokratova přísaha, slib v minulosti skládaný lékaři zahrnující základní etické principy jejich povolání a kladoucí důraz nekonání ničeho, co by bylo z lékařského hlediska škodlivé a nesprávné.
Žurnalistická etika patří mezi nejlépe a nejpodrobněji popsané odvětví profesní etiky, a to zejména proto, že je základní esencí pro žurnalistické kodexy, tedy psané i nepsané normy používané v každodenní novinářské praxi. Etický žurnalistický kodex je souhrnným dokumentem upravujícím pravidla žurnalistické práce a jeho dodržování je základním stavebním kamenem tohoto povolání. Kodexy slouží jako vodítka pro novináře při vytváření mediálního obsahu a usnadňují rozhodování v každodenních etických otázkách. Jednotlivé redakce, mediální organizace i státní instituce disponují vlastními etickými kodexy, jejichž dodržování hraje velkou roli jak z důvodů právních, kdy kodex upravuje křehké vztahy na pomezí etiky a porušení práva (například ochrana osobních údajů ve zprávě o trestním řízení), tak z důvodů prezentace redakce či instituce samotné, která si dodržováním žurnalistických kodexů zakládá na dobrém jméně a pověsti. Takovou institucí je kupříkladu Česká televize, jejíž Kodex byl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a stanovuje „zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání závazné pro Českou televizi a její pracovníky.“¹
Preambule Kodexu České televize přímo zdůrazňuje, že ačkoli pojem „kodex“ je tradičně chápán ve svém etickém rozměru a povoluje určitou míru obecnosti pojmosloví, daný Kodex je soubor konkrétních právně vymahatelných norem a jejich nedodržení či porušení bude sankciováno. Syndikát novinářů České republiky, dobrovolné profesní sdružení novinářů, vypracoval Etický kodex novináře, soubor norem závazný pro členy Syndikátu a k jehož dobrovolnému dodržování vyzývá všechny novináře v České republice bez ohledu na jejich členství v Syndikátu.
Mezi etické problémy, se kterými se novináři denně potýkají a o kterých Etický kodex novináře pojednává, patří bezesporu způsob získání informací. Je povoleno pořídit záznam skrytou kamerou nebo jiným nahrávacím zařízením i bez předchozího informování nahrávané osoby, ale její zesměšnění už za neetické považováno je. Stejně tak Kodex pojednává o narušování soukromí, zejména v případě známých osobností, obětí trestních činů či účastníků trestního řízení a presumpce neviny. Rozebírá také klamání a s ním spojené zneužití postavení novináře v případech, kdy se žurnalista vydává za jinou osobu, aby tímto způsobem získal potřebné informace, nebo využívá svého postavení k projevení osobních názorů.
Kodex zmiňuje také úplatky, které se však liší od darů a posouzení, co úplatkem je a není, je ošemetným problémem.
Velmi důležitým bodem je vyváženost informací a nestrannost, nejzákladnější a nejstarší cíle mediálního zpravodajství objevující se již v devatenáctém století. Nevyváženost informací znamená upřednostňování určitých témat či osob nebo skupin a naopak nedostatečné informování o zbytku problému nebo dalších aktérech projednávané situace. Nedostatečné informování má velmi často za následek modelování názorů veřejnosti, zveličování části problému či protěžování určitých osob nebo skupin a naopak zastírání nebo zlehčování částí dalších a neinformování o jiných aktérech. Důležitým bodem kodexu je také zákaz plagiátorství, který se objevuje ve většině kodexů jednotlivých zpravodajských institucí či agentur. Pod plagiátorství se řadí také zprávy z neověřených zdrojů či záměrné neuvádění zdrojů informací.
Americká Hutchins Commission on Freedom of the Press (Hutchinsova komise pro svobodu tisku), založená filosofem Robertem Hutchinsem a Henrym Lucem během druhé světové války, sestavila základní etická pravidla pro média, mezi které mimo jiné patří, že: Média by měla poskytovat pravdivé, kompletní a rozumné informace, měla by sloužit jako fórum pro výměnu komentářů a kritiky a měla by recipientům předkládat pravdivý obraz společnosti, o které pojednává, včetně jejích postojů a názorů.
Propaganda
Zkreslování obrazu společnosti nebo přímo záměrná manipulace s informacemi na zakázku zadavatele pro účely ovlivnění recipientů mediálních zpráv se nazývá propaganda. Termín propaganda je v liberálně – demokratickém světě vnímán velmi negativně, a to hlavně kvůli propagandistické činnosti politických režimů, zejména totalitních. Ve Spojených státech se termín propaganda stal poměrně nepopulárním již po skončení první světové války jako důsledek masivní vládní propagandy pro podporu válečných tažení proti nepřátelskému Německu.
Druhá světová válka a praxe byrokratického socialismu takzvaného sovětského typu způsobily, že se slovo propaganda – jakožto ovlivňování mínění – stalo velmi kontroverzním i pro zbytek světa, a muselo být nahrazeno termínem novým. Autorem nového pojmenování se stal Edward Bernays, první teoretik vztahů s veřejností, který slovo pro propagandu našel nový vhodnější název public relations.
Public relations a média jsou v úzkém vztahu a žurnalista je v současném public a zejména media relations hlavním partnerem PR specialisty. Většina mediálních zpráv předkládaná publiku či čtenářům je uměle vytvořená, založená na symbióze novinářů a zaměstnanců PR, nejčastěji v osobách tiskových mluvčí nebo pracovníků tiskových oddělení organizací a institucí. Jedná se o oboustranně prospěšnou, výhodnou a tradiční spolupráci.
PR specialisté dodávají zaměstnancům médií náměty a obsah denních zpráv, uměle vytvořených informací zajišťujících prospěch firmám, pro které PR specialisté pracují. I přes nový název public relations se stále jedná o propagandu, tentokráte nikoli válečnou, nýbrž propagandu firmy, instituce, produktu nebo názoru. Je na jednotlivém novináři, aby výchozí zprávu zpracoval podle nejlepšího svědomí a za dodržení etického kodexu, ať už se jedná o kodex jeho přímého zaměstnavatele nebo Etický kodex novináře doporučovaný Syndikátem České republiky.
Závěr
Práce v médiích přináší překvapivě značné prolínání s filosofií a jejími dalšími disciplínami, zejména etikou. Pracovník médií, ať už novinář, redaktor či střihač připravující zpravodajský výstup, se denně potýká s problémy shrnutými v etických kodexech jeho zaměstnavatelů a dalších institucí a pokládá si otázky, nad kterými se zamýšleli filosofové již před stovkami let. Je to, co dělám, správné? Je to rozumné a dává to logický smysl? Je mé konání morální? Neovlivňují mnou vytvořené mediální výstupy mylně názory recipientů? Předkládají pravdivé zobrazení situací a světa? Zohledňují i další názory, nereflektují mé osobní zájmy a nediskriminují ty odlišné?
Zdroje
FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění: jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat.
TROJAN, Michal. Média a etika.
SANDBOTHE, Mike. Pragmatic Media Philosophy: Foundations of a New Discipline in the Internet Age.
POLÁKOVÁ, Eva a Zuzana MASARYKOVÁ. Etika mediálnej komunikácie v on-line prostredí.
Myslíme si, že byste vždy měli vědět, jaké údaje od vás shromažďujeme a jak je využíváme, a také že byste nad obojím měli mít smysluplnou kontrolu.
V rámci našeho závazku k transparentnosti a v rámci příprav na nové právní předpisy týkající se ochrany osobních údajů, které vstoupí v platnost už příští měsíc, aktualizujeme naše Zásady ochrany osobních údajů, na základě nichž můžete učinit pro vás nejlepší rozhodnutí o tom, jaké informace s námi budete sdílet.
Přípravy na právní předpisy týkající se ochrany osobních údajů: Twitter
Nové znění zásad byste si měli přečíst celé, mezi klíčové aktualizace ale patří
• Větší zaměření na kontrolu nad vlastními osobními údaji.
• Větší zaměření na to, jak dalece Twitter sdílí vaše osobní údaje, včetně našich nástrojů pro vývojáře.
• Větší transparentnost a kontrolu nad tím, jak vaše údaje sdílíme s obchodními partnery.
• Větší jasno o tom, jak sdílíme vaše údaje, abychom zabránili újmě, dodrželi všechny zákony, sloužili veřejnému zájmu a zachovali Twitter bezpečným a přívětivým místem.
Aktualizovali jsme naše Smluvní podmínky
Rovněž jsme aktualizovali naše Smluvní podmínky tak, aby byly podmínky pro Twitter a Periscope jednotné a abychom ještě více zdůraznili, že k obsahu sdíleného prostřednictvím našich služeb musíte mít práva. Doporučujeme vám si oba dokumenty přečíst a v případě otázek nás kontaktovat způsobem uvedeným v našich Zásadách ochrany osobních údajů. Nové Podmínky a Zásady ochrany osobních údajů vstoupí v platnost 25. května 2018. Používáním našich služeb k tomuto nebo pozdějšímu datu vyjadřujete svůj souhlas s těmito aktualizacemi.
Pamatujte, pokud chcete omezit množství informací, které o vás shromažďujeme, a způsob, jakým je používáme, můžete k tomu použít nástroje uvedené v našich aktualizovaných zásadách. Rovněž se můžete rozhodnout pro deaktivaci vašeho účtu na Twitteru. O tom, zda a jak budeme zpracovávat vaše osobní údaje, máte hlavní a poslední slovo vy. Děkujeme vám za důvěru a za používání Twitteru!
Značka mobilních telefonů Honor představuje vylepšenou verzi svého 5,2“ smartphonu Honor 7. Telefon s odolným kovovým tělem skrývá řadu užitečných funkcí, jako programovatelné smart tlačítko, čtečku otisků prstů s podporou gest a kompatibilitu se všemi lokálními LTE standardy. Honor 7 Premium Gold má rozšířenou paměť na 32 GB a prodávat se bude ve zlaté barvě za 10 990 Kč.
Připravte si groše, přichází Honor 7 Premium Gold
PRÉMIOVÝ VZHLED SE SKVĚLOU VÝBAVOU
Zadní kryt telefonu je vyrobený z odolného kovu s tenkou keramickou vrstvou, což dodává zařízení exkluzivní vzhled. Honor 7 Premium Gold se bude prodávat ve zlatém provedení. Velikost přístroje s úhlopříčkou 5,2“ a specifické umístění ovládacích prvků zajišťuje pohodlné ovládání telefonu jednou rukou. Bezrámečková čtečka otisků prstů umožňuje velmi rychlé ověření uživatele a následné probuzení telefonu.
Ergonomicky umístěný senzor dále umožňuje přiřazení gest, díky kterým lze například přijmout hovor nebo pořídit fotografii. Na levém boku telefonu je zabudováno smart tlačítko s programovatelnými funkcemi a podporou vyhledávacích funkcí Google.
JEŠTĚ VÍCE PAMĚTI PRO HUDBU, FOTOGRAFIE A VIDEA
Vlajkovou loď značky Honor pohání osmijádrový procesor HiSillicon Kirin 935. K vysokému výkonu dopomáhá také 3 GB operační paměť. Vnitřní úložiště Honoru 7 Premium Gold poskytuje, oproti běžné 16GB verzi, rozšířenou 32GB kapacitu. Baterie s kapacitou 3100 mAh nabízí dlouhou výdrž na jedno nabití a funkci pro ultra rychlé nabíjení. Smartphone plně podporuje všechna lokální LTE pásma.
Honor 7 a jeho přední strana ve zlaté
Zadní strana mobilního telefonu Honor
Honor 7 Premium Gold disponuje dvěma kvalitními fotoaparáty, oba mají množství kreativních fotografických funkcí pro ještě lepší výsledky. Hlavní fotoaparát s rozlišením 20 MPx se světelností f/2.0 umožňuje pořizování ostrých snímků i za špatných světelných podmínek. Přední širokoúhlý 8MPx fotoaparát se světelností f/2.4 doplňuje zabudovaná osvětlovací dioda.
SOUTĚŽ: K HONORU 7 HONOR 6 ZDARMA
V souvislosti s oslavami Valentýna připravil Honor speciální akci nejen pro zamilované. Každý, kdo si v období mezi 9. a 14. únorem koupí jakýkoli Honor 7, může v soutěži na facebookových stránkách Honor CZ/SK získat jeden ze dvou set oblíbených smartphonů Honor 6 zdarma.
LOKÁLNÍ DOSTUPNOST
V České republice bude možné telefon sehnat od 9. února u partnerů Alza.cz, Mall.cz, CZC.cz, Smarty.cz, Datart.cz, Electroworld.cz, Mobil Pohotovost a u operátora O2 CZ, a to za 10 990 Kč.
Na jihu Evropy probíhá revoluce, která má svá specifika a svým způsobem je jedinečná. Událost posledních dnů v Česku zastínily další informace z okolního světa, tento případ však demonstruje obrovský vliv sociálních sítí v dnešní době.
Obyvatelům Turecka se již značnou dobu nelíbí přístup a stále se stupňující diktátorská rozhodnutí premiéra Turecka, Recep Tayyipa Erdogana. Nespokojení Turci se snažili vyjádřit nesouhlas s těmito rozhodnutími. Turecká vláda však demonstrace pochopila jako pokus o revoluci a její zárodek se snažila potlačit. Proti demonstrantům útočila policie spolu s obrněnými jednotkami slzným plynem nebo vodními děly.
Po zásazích policie se zvedla velká vlna ohlasu a na Twitteru se začaly objevovat psané reportáže nebo videa přímo z míst, což je logický vývoj v zemi, kde 31% obyvatel připojených k internetu používá Twitter a je tak druhou zemí v celkovém počtu uživatelů. Tyto uživatele se Erdogan nebál označit disidenty. Sdílení vnitrostátních informací se samozřejmě nelíbí vládě.
Ministr Erdogan oznámil renomovanému kanálu France24, že právě Twitter je teď pro Turecko největší hrozba a dodává, že mezi sdílenými reporty lze nalézt největší lži. Přitom sám ministr tuto sociální síť aktivně používá a má tak přehled o dění, i když od začátku nepokojů na svůj účet aktivně nepřispívá.
Svobodní obyvatelé Turecká stále mají výhodu svobody, díky níž pomáhají ostatním státům sledovat vyhrocenou situaci a v případě potřeby zakročit. Během nedávných protestů, známých jako Arabské jaro, byl internet cenzurovaný a ani novináři neměli příliš možnost se spojit se zahraničními státy. Při porušení některého ze zákazů sdílení hrozily tresty v podobě vězení. Můžeme jen doufat, že je to jen výjimečná situace a nebude se opakovat.
