Známe to všichni. Na každého z nás jednou za čas dolehnou doposud nesplněné povinnosti, závěrečné eseje začneme odkládat na „až nebude venku tak hezky” nebo „až se dodívám na tento seriál„, a raději se začneme obloukem vyhýbat pracovní desce, na které budou ležet doposud nevyplněná daňová přiznání, začneme se pozvolna a velice nenápadně dostávat do smyčky prokrastinace, ze které vede jen obtížná cesta ven.
Co je to prokrastinace?
Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace upozorňuje na nebezpečí nicnedělání, ze kterého se jednoduše může stát až tak velký problém, až nám může natolik přerůst přes hlavu, že nám úplně zamezí normálně fungovat. Ve své knize popisuje prokrastinaci jako stav, kdy neděláme to, co bychom měli, tedy své povinnosti, ale ani to, co bychom rádi dělali.
Nakonec se v ní zasekneme natolik, až nám několik hodin uplyne jako pár minut a nakonec se budeme cítit rozmrzelí z toho, že jsme „zase za celý den nic neudělali.”
Upozorňuje také, že člověk by měl vnímat rozdíl mezi prokrastinací a odpočinkem. Zatímco prokrastinace nám vyplňuje čas, kdy bychom mohli dělat něco smysluplného nebo kreativního, naprosto zbytečnými činnostmi, od kterých se nedokážeme odtrhnout, jako je například posedávání u televize nebo netečné projíždění příspěvků na sociálních sítích. Naproti tomu odpočinek je podle něj velice důležitý.
Zdůrazňuje, že bychom se neměli nechat příliš strhnout povinnostmi a udělat si alespoň na chvíli malou přestávku a zajít si například na malou procházku, která nám nejenže udělá dobře, ale zajistí nám také lepší výkonnost při následném pokračování v započaté práci. Vyplnit čas, kdy se rozhodneme na chvíli polevit v pracovním tempu, můžeme například nějakou kreativní činností, úklidem či fyzickou aktivitou.
Je to podle něj velice důležité jak pro naše fyzické, tak psychické zdraví. Problém nastává ve chvíli, kdy místo toho, abychom se věnovali povinnostem, raději uklidíme celý dům, přeskládáme poličky a vůbec děláme všechno, jen ne to, co bychom měli.
A jak tedy můžeme proti prokrastinaci bojovat?
Cesta, jak se dostat z tohoto zajetého kolotoče, není snadná, ale ani nemožná. Petr Ludwig například doporučuje naplánovat si čas, po který se budete plně věnovat jen jedné činnosti a po uplynutí tohoto času aktivitu na chvíli vyměnit, v tomto případě ideálně za něco manuálního.
Vhodná je například procházka po parku, cvičení, malování nebo vaření. Důležité je vždy po nějaké době prostřídat činnosti, aby byl váš mozek neustále okysličený, díky čemuž má člověk dlouhodobě lepší inspiraci a necítí se povinnostmi tolik zahlcen.
Zkuste si taky po dobu práce vypnout zvuk na příchozí upozornění, abyste se při práci zbytečně nerozptylovali a neztěžovali si práci přepínáním pozornosti mezi několik činností najednou.
Ať už se cítíte bezradně, že vám na stole opět leží hromada nedokončených úkolů, nezoufejte. Neklaďte si nerealistické cíle, zorganizujte si čas a postupujte s prací postupně. Zachovejte chladnou hlavu a střídejte činnosti. Uvidíte, že se nakonec budete cítit plní energie a povinnosti vám budu postupně mizet ze stolu i z myšlenek.
